Jak mě podzim přivedl nazpět...

Pátek v 14:07 | Iva Vrbová |  V mysli...
Podzim má osobnost. Jaro je děťátko, léto je puberťák s kalhotami u kotníků, zima je žena ověšená diamanty… a podzim je… Audrey Hepburn. Frank Sinatra. Podzim je krásné počasí střídající bouře, svíčky, svetry, staré písničky a černobílé filmy. Podzim je inspirace, alespoň pro mě.



Nemám ráda to slovo, miluju ten pocit. Pravda je, že nepotřebujete inspiraci k tvoření. Nikdo by ničeho nedosáhl, kdyby pořád čekal jen na inspiraci. Tak jako jsem dlouho nic neudělala já. Potřebujete prostě začít, i když se vám nechce. Jenže inspirace je tak příjemná. Tak krásně voní, probíhá vám pod kůží jako malí mužíčci, králíčci Duracell, Santovi elfové, a vy nemůžete spát, musíte přemýšlet, máte přece tolik práce! Já včera nemohla spát. Díky blogu. Zapomněla jsem, že mě blogování kdysi bavilo, jak je psaní naplňující. Budu si to muset připomínat častěji.


Tím jsem se dostala k tomu hlavnímu - ano, vyšel nový článek… doufám, že si ho alespoň někdo z mých starých známých přečte. Victoria si ho přečte, že ano, Victorie (Btw, víš, jak jsem ti slibovala, že napíšu povídku na naše týmy ze Zombie Apocalypse Tagu? Tak ještě není hotová, ani zdaleka. Ale našla jsem ji v počítači… počítá se to?).

Víte, já se vlastně ani nechtěla vrátit. Ne, to jsem napsala špatně. Já o tom ani nepřemýšlela. Nestýskalo se mi, prostě jsem blog vypustila. Na víc než rok. Nebudu se omlouvat, nebudu říkat, že jsem to potřebovala. Nepotřebovala. Nedělala jsem nic zvláštního, nenašla jsem si jiný koníček, psala a četla jsem méně než předtím, trochu jsem fotila, opravdu trochu, hlavně knížky na instagram. Prostě jsem tak nějak… byla. Odmaturovala jsem, dostala se na vysokou (kdo jste z Brna, ozvěte se, zajdem na kafe)… a tak nějak jsem si pomalu začala uvědomovat sama sebe. Není to jednoduché. O tom bude jeden z dalších článků.


Já jsem… tak nějak jiná… a přitom pořád stejná. U Poseidona, to zní kýčovitě. Proto bych to tu chtěla vést trochu jinak. Nic neslibuju, sliby jsou na houby. Nevím, jak moc budu psát, nevím, jestli vůbec budu na blog ještě psát tak jako předtím. Pravidelně. Jen vím, že potřebuju pomoct psát. Doopravdy, psát příběhy. A sama to nezvládnu, nejspíš proto znovu zapojuju do svého života můj internetový kout. Aby mě donutil. Aby mi visel vzadu v hlavě tak, jako to bylo tolik let předtím. Protože mi to vlastně docela chybí. Vaše tvorba mi chybí, vaše komentáře taky. Ten pocit, že tam venku jsou lidi, které třeba doopravdy zajímá a baví, co dělám. Že má někdo rád ten způsob, jakým skládám slova dohromady.

Teď je mi dobře. Skládám slova. Neuvědomila jsem si, jak mi bylo špatně, když jsem je neskládala. Kdo by to řekl, ono to bolí, když neděláte věci, co milujete. Páni. Objev století.


Poslouchám Franka Sinatru, mám zapálené svíčky, piju čaj… vlastně už nepiju, v hrnečku už zůstala jen sedlina. Je mi taky trochu zima, zčásti proto, že tu máme zimu, zčásti proto, že na mě nejspíš něco leze. Ale to nevadí. Zítra odjedu do Brna, uteču od nemoci. Možná se mi bude stýskat, nikdy jsem nikde nebyla sama na tak dlouho. To je možná taky důvod, proč zas píšu, budete moje útěcha. Budete?



Podzim mám ráda, člověk je ospalý a probuzený zároveň. Probuzený tam uvnitř. Ono koneckonců stačí, když tam uvnitř žijete, když nespíte. Pokud žijete v sobě, tak bude všechno v pohodě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Victoria Victoria | Web | Sobota v 13:29 | Reagovat

Jistě, že si ho Victoria přečte :-). Ani nevíš, jakou jsem měla radost, když jsem zjistila, že žiješ! No fakt. Moc mi chyběly tvoje články i veselé komentáře :-).

K článku. Člověk nemůže být pořád stejný. A nemůže mít pořád stejné zájmy. Prostě nikdy nic nezůstává stejné. Vidím to i na sobě. Taky mám občas dlouhé odmlky na blogu. Ale je jako starý přítel - ráda se k němu vracím. Doufám, že se čas od času ozveš. Umíš skvěle psát a já mám tvoje články moc ráda :-).

Podzim je moje nejoblíbenější roční období! Má v sobě jakési kouzlo. Červené listí, svetry, horké kafe, čtení u krbu, radovat se z toho, že nemusím ven, když je venku hnusně... a ještě Halloween! Ne že bych ho nějak extra slavila, ale patří k podzimu :-).

A na jaký obor ses dostala? Že by žurnalistika? Jen hádám, ale většina blogerek má tendenci jít na žurnu :-D. Asi jsem černá ovce v blogerském davu :-D. Tak držím palce, aby se ti ve škole líbilo :-).

2 Vědmi Vědmi | Web | Sobota v 17:00 | Reagovat

Já bych ten fuckin' podzim zakázala, takový hloupý, polovičatý období :D
Tož vitaj zpátky, by the way :D

3 Irith Irith | Web | Neděle v 18:39 | Reagovat

Jop, nás matura čeká letos. A Brno možná také, když to vyjde :-)
Občas tak trochu závidím osobním blogům, kde lidé píšou co si myslí a prožívají a když na měsíc zmizí, nikomu to nevadí. Ale jenom občas :-)Jinak nutno říct, že máš zajímavý nový design. Je dost minimalistický, ale hodně se mi líbí, více než ten minulý.

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | Neděle v 19:31 | Reagovat

[1]: Dlouhý komentář, dlouhý komentář od Victorie. Jeeej. :D
Nad žurnou jsem přemýšlela, ale ne. Jdu na dvouobor Český jazyk a literatura + estetika.

[2]: To je právě hrozně krásný. Všude je tak hezky, barevně, trochu špinavě, ale to se přežije, pokud máš bundu a dobrý boty. :D

[3]: Vím, jak to myslíš. Ale nemyslím si, že byste třeba vy nemohly sem tam napsat i něco ze sebe. Kdo to nebude chtít číst, číst to nebude, ale tak je to ostatně u všech článků. Blog je koneckonců hlavně vaše místo. :)
Děkuju. Sesmolila jsem ho tak nějak na koleně, protože jsem nechtěla začínat ve starém. Ale připadám si tady vizuálně dobře, takže myslím, že účel splnil. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama