RC: Percy Jackson - Bitva o labyrint

1. října 2015 v 21:27 | Iva Vrbová |  Knihy
Percy Jackson – Bitva o labyrint
Název: Percy Jacskon - Bitva o labyrint
Autor: Rick Riordan
Počet stran: 383
Pořadí v edici: 4
Anotace:
Jmenuji se Percy Jackson… Je mi skoro 15. Svět kolem se zdá být čím dál nebezpečnější.
Tábor polokrevných už není, co býval. Luke s Kronovou armádou se snaží dostat se za jeho hranice. Vydáváme se do prastarého Daidalova labyrintu. Jdeš do toho s námi? Musím tě ale varovat, důmyslné podzemní bludiště může člověka dovést kamkoli, zmást, dohnat k šílenství a zahubit…



Hlavní postavy

Percy - Percy se od minulého dílu změnil, a to tak, že docela dost. Už to prostě není malý kluk, stal se z něj bojovník, dospěl, stal se zodpovědnějším, uvažoval více s chladnou hlavou. Trochu mi připomíná vývoj Harryho Pottera... vlastně celá tato série. Jakoby s námi rostla, nebo spíš, jako bychom my rostli s ní... a to nemusíme knihy číst pár let, stačí pár týdnů. A jo... zdá se mi to, nebo Percy začal být sexy? Jen se ptám :D

Annabeth - Trochu mě zarazila její změna. V minulém díle jsme ji skoro nepotkali, ale teď když zas měla dostatek prostoru, bylo vidět, jak ji to všechno zmáhá. Všechna ta temnota, Luke, to, že se k ní upírají oči všech přítomných, nejistota. Připadalo mi to naprosto uvěřitelné, takový tlak se nedá bez následků snášet napořád. To ale neznamená, že se mi její chování líbilo. V některých chvílích se mi protivila, scházela mi ta stará Annabeth.

Grover - V tomto díle se mi Grover líbil hodně. Konečně našel nějaké svoje poslaní. Něco, čemu se může věnovat, co může dělat jen on, při čem nemusí být zachraňován Percym. Vyrostl. Stejně jako u Percyho, je jeho proměna naprosto jasná. A s Juniper se tedy hledali, až se našli. Ona mi nejdřív moc sympatická nebyla, trošku taková fňukna, ale postupem děje jsem ji začala mít ráda pořád víc a víc.

A na závěr...

Celé vyznění kniny je daleko temnější než u přechozích dílů. Nikdo si nemůže být jistý ničím a nikým jiným než sám sebou a těm, kterým věří nejvíce. Zároveň však je jasné, že ta největší bitva se teprve uskuteční. Celá kniha je taková výplň, most k tomu nejlepšímu, ale to nemyslím ve zlém. I tak je nadupaná akcí, dějem, vztahy, člověk ani nemá možnost se začít nudit. Více než předcházející díl se mi to asi nelíbilo, ale více než Moře nestvůr určitě. Setkáváme se zde se starými postavami, novými postavami... i těmi staronovými, pokud chcete. Ale i přes všechnu temnotu, mají postavy čas na to řešit problémy, které teenageři normálně řeší. Dost mě potěšilo, že to není napsáno, jako bysme byli všichni úplně blbí, že nejsou jejich osobní problémy stavěny nad problémy celého světa (jak to někdy bývá), že nám Rick dává možnost si něco trochu domyslet, přebrat po svém...
Jak už jsem napsala, kniha je spojovacím mostem k pátému dílu, ale to jí vůbec neškodí. Ba naopak. Po celou dobu čtení mnou probíhalo takové zvláštní chvění, neklidné očekávání a nejistota. Jak to tak u pár posledních knih bývá, bojíte se o své postavy, víte, že právě teď je ten moment, kdy by měly začít umírat, ale přitom trnete strachy při pomyšlení, že toto ještě poslední díl není. Že vás čeká ještě jeden, ještě jedna celá dlouhá kniha, kde může přijít o život kdokoliv, koho jste si zamilovali.
Při závěrečném boji... Znáte ten pocit, kdy vás nějaká scéna naprosto nabije energií, vy nemůžete chvilku posedět na místě a skáčete při čtení jako čertík v krabičce? Takhle na mě zapůsobila.
***
Mohou se vyskytovat spoilery: Rachel Elizabeth Dareová. Byla jsem až nečekaně potěšená, že se opět objevila. A Annabethino žárlení bylo docela vtipné.
Celou knihu jsem si ohledně Kvinta nebyla vůbec jistá. Chvíli jsem mu chtěla věřit, chvíli blikalo mé červené světýlko, že něco rozhodně není v pořádku. Když se nakonec ukázalo, že to on je Daidalos, tak i přes všechny hrozné věci, které udělal, jsem mu začala věřit a už nepřestala až do konce. A samozřejmě, Paní O' Learyová byla skvělá. Mami, prosím, koupíš mi pekelného psa???
Já byla TAK strašně naštvaná, když se ukázalo, co Luke udělal. Jasně! Proč se neprodat Kronovi, přijít o svoje tělo a nejspíš i dočista umřít, že? Proč ne? To je přece takové normální řešení, když je člověk naštvaný na rodiče! Až do teď jsem ho chápala, měl naprosté právo cítit se zrazený. Ale tohle?! TOHLE?!
Ohledně Nica si ještě nejsem moc jistá, ale mé sympatie si získal, to zas ano. Je jedna z nejzajímavějších novějších postav. Něco mě na něm děsně zaujalo, z něj vyroste velký polobůh.
No a ten poslední verš. Bohové...

Za poskytnutí recenzního výtisku chci poděkovat nakladatelství Fragment.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama