RC: Krycí jméno Verity

31. října 2015 v 14:12 | Iva Vrbová |  Knihy
Krycí jméno Verity
Název: Krycí jméno Verity
Autor: Elizabeth Weinová
Počet stran: 312
Pořádí v edici: 1
Anotace:
Strhující příběh o přátelství, odvaze a zradě.

V říjnu 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.
Když Verity chytne gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví.
A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají.
Na každém kousku papíru bojuje Verity o svůj život. Odhaluje svou minulost, vypráví, jak se seznámila s pilotkou Maddie. Lituje svého selhání a ukazuje svou kuráž a zoufalou touhu dostat se domů. Ale budou její odhalení stačit SS? Pomohou jí její vyzrazená tajemství přežít?


Víte, je těžké psát recenzi na takovou knihu. Knihu, kde se vše zdá tak skutečné. Postavy reálné tak moc, že se vám nechce věřit, že nikdy nežily. Přesně taková je Verity.

Příběh se odehrává za druhé světové války. Ne, že bych knihy s touto tématikou nějak cíleně vyhledávala, ale čas od času jimi nepohrdnu. Člověk zatouží po něčem, co se doopravdy stalo, když se na něj ze všech stran valí hromady a hromady paranormálních romancí, dystopií a nových knih "pro milovníky Johna Greena". Tím víc mě překvapilo, že se tuto knihu rozhodlo vydat nakladatelství Cooboo (teď mě nikdo nechápejte špatně, Cooboo mám moc ráda a knihami od nich nikdy nepohrdnu), které právě ony dystopie a ostatní jim podobné vydává. Krycí jméno Verity do tohoto žánru jasně nezapadá. A troufám si říct, že se o ní bude ještě dlouho mluvit nejen v blogové sféře.

Celá kniha je rozdělena do dvou částí. V první se setkáváme s Verity, sepisující svůj příběh pro gestapo. Ve druhé si můžeme přečíst vše z pohledu Maddie.
Víte, celou první část se budete topit v otázkách. Proč nechali Verity žít? Proč jí poskytují papír, aby jim sepsala svůj příběh, když je v něm vlastně jen hora nedůležitých blábolů? Proč z ní prostě nevypáčí čísla, která potřebují a neukončí to? Proč? Proč? Proč? Druhá část, o poznání kratší, toto všechno vysvětluje, i když se musím příznat, že i po konečném zaklapnutí knihy pro mě samotnou tedy všechno vyřešeno rozhodně nebylo. Když se nad příběhem zamyslíte, najdete tam nějaké menší chyby... ale ani ty nedokáží zničit to, čím Krycí jméno Verity je. Naprosto jedinečným dílem.

"Najít nejlepšího přítele je jako zamilovat se."

Hlavní postavy

Verity - Řeknu to takto, až do konce jsem si u ní nebyla jistá, na čem jsem. Na jednu stranu, její zápisky působí jako doznání zlomené mladé ženy, která už nemá žádnou naději na záchranu, ale na druhou víte, že je velice dobrá lhářka. Víte, že si prošla mnohým, obstála i ve vypjatých situacích a neztratila nervy. Jedno je ale jisté už od začátku. Ona je neskutečně silná hrdinka. Ani na jedinou sekundu mi nelezla na nervy. Celou dobu jsem jí držela palce a doufala, že se stane zázrak a nakonec se dostane zpět k lidem, které miluje.


"Řekla bych, že ve skutečnosti řekla něco jako 'Jsem ráda, že smím zemřít za svou zem.' Upřímně, já těmhle povýšeným blábolům moc nevěřím. 'Polib mě, Hardy.' To se mi líbí mnohem víc, abych pravdu řekla."


Maddie - Těžko se věří, že si v nějaké YA knize najdu, byť jen jednu, oblíbenou hrdinku, která mě nebude za celou dobu ani jednou štvát... natož pak dvě. Maddie je úplně jiná než Verity, ale přitom se nádherně doplňují. Díky tomu, že Verity píše příběh Maddie (tzn. ve třetí osobě, dokonce i o sobě), se s ní můžeme seznámit důkladně nejen díky její části knihy, ale i díky její uvězněné kamarádce. V hodně recenzích jsem četla, že lidem vadilo popisování letecké kariéry. Víte... mně to nevadilo vůbec. Právě naopak. Obdivovala jsem Maddiinu kázeň, odříkání a vytrvalost, když se snažila dosáhnout toho, co chtěla nejvíc - létat. A i když jsem nikdy neprojevila o letadla nejmenší zájem, po dočtení (a musím říct, že i v tuto chvíli) mnou cloumala touha jít a udělat si letecký průkaz.
V mnoha ohledech mi byla bližší než Verity. Nehrála si na žádný stroj. Brečela, křičela, bojovala... jako každý jiný člověk, který by se dostal do situace jako ona. Nehrála si na žádného hrdinu, ona hrdinka byla. Neměla výcvik jako Verity, ale přesto se dokázala postavit a bojovat za to, co miluje. Právě v tom byla její síla, i když většinu věcí dělala se slzami v očích. Ztratila tolik věcí a přesto ji nikdy neopustila víra a touha žít.


A na úplný závěr...

Krycí jméno Verity je Young Adult. Poznáte to všichni už z první strany. Elizabeth píše velice hezky a čtivě, ale nemůžu si pomoct... něco v tom textu mi nesedlo. Nebyly to dlouhé popisné pasáže, s těmi jsem nikdy problém neměla a zrovna tady se tak nádherně hodily, že bych byla spíš zklamaná, kdyby je sem autorka nenapsala. Prostě něco malého, co se prohánělo pod povrchem vět, díky čemuž jsem byla neustále jako na trní. Když o tom tak přemýšlím, možná to byl autorčin záměr. Po dočtení jsem se cítila vyčerpaná. Samozřejmě, z větší části za to mohlo samotné téma knihy, konec, který vás, ať chcete nebo nechcete, zasáhne tak silně, že bych byla překvapená, kdybyste se ten den ještě něčemu vážně zasmáli... a taky její styl psaní, při kterém musíte být neustále ve střehu.
Nic v knize není jen černé nebo bílé. Všichni jsou tak lidští, až se z toho člověku chce brečet. Ať už se bavíme o Maddie, Verity... nebo Engelové s von Lindenem.
Víte, co mě potěšilo nejvíc? Absence romantické linky (i když bych neřekla, že naproto úplná, jak někteří tvrdí, ale to je na delší povídání). Jde jen o přátelství. Přátelství tak silné, že ho nerozdělí ani ty největší hrůzy. Je dost paradox, že se Maddie a Verity setkaly právě díky válce, která je od sebe i oddělila. Tomu se ale nejspíš říká život.
Už nevím, co dál napsat. Ke shrnutí dojmů z této knihy by naprosto stačilo jedno slovo a stejně tak by nestačila ani osmi set stránková bichle.

"Napsala jsem pravdu."

Za poskytnutí recenznímu výtisku děkuji nakladatelství Cooboo a Fragment.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vědmi (líná se přihlásit) Vědmi (líná se přihlásit) | Web | 1. listopadu 2015 v 9:43 | Reagovat

Knížka dle popisu vypadá dobře, vlastně jako něco, co by se hodilo do mé "úchylné sbírky"... Ale pořád mi tenhle žánr nějak nejde k tobě :D Nevím vůbec proč, sorry :D

2 Bludička Bludička | 14. listopadu 2015 v 20:26 | Reagovat

To je krásná recenze. O té knize jsem nikdy dřív neslyšela, ale myslím, že to budu muset co nejdřív napravit. Jen škoda, že mám tolik dalšího čtení okolo...

3 Bludička Bludička | Web | 14. listopadu 2015 v 20:31 | Reagovat

Mimochodem, čím přesně se tady ta YA projevuje...?

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 21:45 | Reagovat

[3]: Přijde mi to celé takové zjednodušené, jak už jsem psala, autorka se hlavně snažila, aby to bylo čtivé, snadno pochopitelné, aby to bylo bližší dnešnímu mladšímu čtenáři. Taky hrdinové jsou mladší. Neříkám, že to být nemohlo, ale kolik tak mladých úspěšných žen se za války v těch řadách našlo? Je to YA, rozhodně dost nadprůměrná, ale něco na té knize není ještě tak úplně... vyspělé.

5 Victoria Victoria | Web | 25. listopadu 2015 v 20:16 | Reagovat

Na tuto knihu teď narážím skoro všude, takže se ji asi brzy přečtu :-).
Přijde mi trochu divné, proč si vybrala tu možnost žít. Svým způsobem se stala zrádcem, ne? To asi nebyla moc dobrý tajný agent :-D.
Co vím, tak v historii to bylo většinou naopak - zajatci se radši zabili, než aby něco vyzradili.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama