RC: Percy Jackson - Prokletí Titánů

30. září 2015 v 22:07 | Iva Vrbová |  Knihy

Percy Jackson – Prokletí Titánů
Název: Percy Jackson - Prokletí Tytánů
Autor: Rick Riordan
Počet stran: 336
Pořadí v edici: 3
Anotace:
Že mám moc po svém otci, bohu moří Poseidonovi, už víš... Že patřím do Tábora polokrevných, už taky víš... Ale na spoustu otázek neznám odpovědi ani já. Kam se poděla bohyně Artemis? Jaké nebezpečné a záhadné příšeře byla na stopě? Mám na sebe vzít děsivé Titánovo prokletí, kterým by se naplnilo proroctví Orákula? Jsem Percy Jackson a vydávám se se svými přáteli z Tábora polokrevných na další výpravu do mytologického světa. Vezmeme tě s sebou, chceš?



Hlavní postavy

Percy - Jeho vývoj je tady mnohem víc zřetelný než v předchozím díle. Je ochotný toho obětovat pořád víc a víc, aby ochránil své přátele. V přítomnosti Thalie se z něj stává trochu horká hlava, ale z koho by se nestala, že ano. Bylo mi ho líto vzhledem k tlaku, kterému byl celou dobu vystavován, na druhou stranu jsem ho obdivovala, jak dokázal pochopit Biančinu situaci a neužírat se jen ve svých problémech.

"Nejnebezpečnější chyby jsou ty, které jsou v umírněné formě dobrými vlastnostmi. Se zlem se bojuje lehce. S nerozumem... je to moc těžké."


Grover - Na začátku mě u něj trochu mrzelo to, že byl tak moc soustředěný na Artemidu, že skoro zapomněl na své přátele, ale v momentě, kdy výprava začala, v mých očích už jen stoupal. V jednu chvíli jsem za něj byla tak moc šťastná, zasloužil si všechno dobré, co se mu stalo. Grover je zvláštní postava. Někomu může trochu připadat jako příživník, ale já v něm vidím satyra, který Percyho s Annabeth vždy podržel, bez něj by se zdaleka nedostali tak daleko.

Thalia - Nejsem si jistá vůbec v ničem, co si o ní myslím. Na jednu stranu se mnohokrát projevila jako kamarádka a holka se srdcem na pravém místě, na straně druhé je to postava až moc sebevědomá, někdy sobecká, trochu agresivní... neříkám, že její horká hlava byla vždy na škodu.

Annabeth - Tak ta mě obzvlášť bavila. Její obětavost a láska ke svým přátelům. Síla a odhodlání to vše překonat... upřímně mě to ohromilo.

A na závěr...

Zatím považuji tuto knihu za nejvydařenější z celé série. Kupa nových postav, rozvíjení vztahu těch starých, více napětí, více temnoty, více Luka... promiňte mi, nechala jsem se unést.
I když se na první pohled zdá, že čím je příběh temnější, tím méně zůstává prostoru pro vtipy, opak je pravdou. I tady jsem se smála a ne jen párkrát.
Obálka je lepší než u prvního dílu, ale ne tak dobrá jako u dílu předešlého. V každém případě se mi však líbí, jak po ní běhá světlo. A barevné ladění do růžové se hodí, tak nějak to zvláštním způsobem k té knize sedí.
***
Mohou se vyskytovat spoilery: Hned na první stránce mě potěšila Percyho poznámka, že je Thalia jeho kamarádak. Nevím, proč jsem čekala, že si půjdou po krku. Potom bylo dost vtipné, jak je do bitvy dovezla paní Jacksonová. Taková mamka není k zahození.
Po celou dobu knihy jsem se nemohla rozhodnout, zda se mi Bianca s Nicem líbí nebo ne. V případě Nica jsem si byla malinko jistější a spíš se přiklaněla k názoru, že je mi toho kloučka líto a mám ho ráda, ale u jeho sestry jsem si nebyla úplně jistá až do konce. Příčilo se mi to, že se rozhodla připojit k Lovkyním, i když to dokážu svým způsobem pochopit.
Apollóna jsem si oblíbila naproti tomu hned. Sice si hraje na frajírka, ale v pár momentech jde poznat, že mu není úplně jedno, co se stane, a že rád pomůže. A jeho básně byly tak strašné, až jsem si je zapamatovala. "Pod sněhem tráva. Artemis pomoc žádá. Jsem tak skvělý."
Zoe mi bylo od začátku tak nějak líto, ale pořád od sebe všechny odháněla, tak jsem ani nedokázala poznat, jestli to je opravdu lítost, nebo jenom prostě rozpačitost nad jejím chováním.
Vůbec se mi nelíbí pár Annabeth a Luke. To, jak se o ni i přes jeho temnotu staral, bylo pěkné, ale nějak se přes ně dva nedokážu přenést. Pár Percabeth naproti tomu byl v tomto díle už tak zřetelný, že jsem se jen tetelila blahem. Oni dva k sobě prostě patří.
Pan D. to dost zabíjel celou dobu, ale když hrdiny zachránil před jistou smrtí a řekl Percymu jeho správným jménem, vydala jsem ze sebe nějaký neidentifikovatelný zvuk a musela se jít uklidnit. :-D
Jedna z mých nejoblíbenějších scén z knihy? Rozhodně dům Chaceových. Annabethin táta je tak moc v pohodě a je vidět, a je mu na dceři záleží. Podle toho, co Annabeth povídala, jsem čekala nějakého starého morouse. A jeho letecké schopnosti nemají chybu.
Na pár stran, když jsem si myslela, že je Luke mrtvý, jsem skoro přestala dýchat. Něco mi říká, že tyto pocity budu při čtení Rickových knih vídat pořád častěji.
No a konečný vzkaz Pana Groverovi byl takové příjemné zahřátí u srdíčka.


Jen ještě jedna věc. Nejmenoval se Lukův meč Ostouzeč v prvním díle? Jaktože je z něj teď Pomlouvač? Chyba v překladu?

Za recenzní výtisk bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama