RECENZE - Rezistence

9. srpna 2015 v 20:36 | Iva Vrbová |  Knihy
A je tu další recenze. Mohli jste čekat, že to přijde :DDD
Když jsem byla tak nadšená z prvního dílu, hned jsem si musela přečíst druhý... a takhle to dopadlo.
Jen bych vás chtěla upozornit, že se jedná o druhý díl. Tím pádem navazuje na první díl. Tím pádem se v článku mohou vyskytovat spoilery.


Anotace

Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou - a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se vším, co to znamená?

Děj

Měla jsem z toho trochu strach. Děj se už neodehrává jen v Neohroženosti. Už tam není jen výcvik nováčků. A toho jsem se právě bála.
Měla jsem strach z toho, že se nebudu umět přenést přes to, že Tris už není ta vystrašená holčička. Že je už vycvičená a úplná Neohrožená. Že se nebudu umět smířit s tím, že v knize už nebude popsán žádný výcvik, který mě v prvním díle tak hrozně bavil. A vypadá to, že jsem měla strach zbytečně. Ano, většina děje se v Neohroženosti vůbec neodehrává. Žádný výcvik tam už popsaný není. Ale v knize se toho děje tak strašně moc, že jsem ani neměla čas nad tím přemýšlet.
Jen tak opravdu okrajově vám nastíním děj.
Kniha začíná v místě, kde jsme skončili. Odevzdanost se rozpadla a Sečtělost ovládla většinu Neohrožených. Tris, Čtyřka a ještě pár dalších lidí jedou k Mírumilovným (kam se stáhli přeživší Odevzdaní a zbytek Neohrožených) žádat o pomoc a seznámit je se současnou situací. Po jejich příjezdu dojde však ve frakci k jistým nepříjemným událostem a oni jsou nuceni uprchnout. Vlivem osudu se dostávají k Upřímným. Člověk by si myslel, že budou mít konečně klid, ale ne. Opět jsou nuceni odejít a ocitají se v Neohroženosti.
Tris musí následně čelit nepříjemnému rozhodnutí, které ji může stát život. Svoji cestu si zvolí velmi nesobecky. Následkem všech těchto událostí se ocitá přímo v srdci Sečtělosti a dozvídá se tam pravdu o tom zbytku rodiny, který jí zbyl.

Hlavní postavy

Tris - Vyvíjí se. Hodně. Možná si vzpomínáte, že jsem minule mluvila o její nesobeckosti. Pořád na svém tvrzení trvám. Tris je doopravdy velmi nesobecká. A vždy to dokáže ukázat takovým tím... neotravným způsobem. Udám příklad. Ona se třeba obětuje pro ty, které miluje, ale tak nějak vám to neustále - neznám lepší výraz, který by tohleto pořádně vystihoval - necpe. Mně to k ní prostě sedí (narozdíl třeba od Belly, která byla tak nesobecká, až byla nechutně sobecká).
Nemůžu to ale nezmínit. Občas mi doopravdy lezla na nervy. Chápu, že si toho hodně prožila. To, co musela udělat na konci prvního dílu, a celkově všechno to, co se stalo, by položilo i mě. A to nejsem žádná citlivka... teda citlivka jsem, ale když o něco jde, tak se prostě zapřu a nehledím napravo ani nalevo. V některých chvílích jsem jí ale měla už doopravdy dost.

Čtyřka - Abychom si to ujasnili. On mu v tomto díle Čtyřka neříká už skoro nikdo. Já tu ale nechci zmiňovat jeho pravé jméno, takže je to pro tuto chvíli prostě Čtyřka.
Nemůžu si pomoct. Z mého úhlu pohledu prošel velmi razantní změnou osobnosti. V některých chvílích (hlavně v jeho častých hádkách s Tris) se opět vracel ten starý známý instruktor z prvního dílu, kterého jsem si zamilovala, ale většinou to byl prostě osmnáctiletý kluk, který miluje Tris. Nějak... změkl. Neříkám, že by se z něj stal zbabělec. Chraň Bůh. To bych si nedovolila. Prostě nás ale pustil k sobě blíž... a právě to mi k němu strašně nesedělo.
No a na konci jsem měla chuť mu jednu vrazit. Páni, jak ten mě strašně štval. Brr... Ještě, že se na poslední stránce zase polepšil. Sice se opět vrátil do svého měkčího módu, ale co se dá dělat.

Moje hodnocení

Narozdíl od Hunger Games patří tato série k těm, které s přibývajícími díly lepší svoji kvalitu. Druhý díl je tak neskutečně nadupaný akcí, válečnými strategiemi a boji, že nemáte ani sebemenší možnost se nudit. Tedy, alespoň já se nenudila. Mě tohleto "stratégování" neskutečně baví. :D
Vesměs se tady pendluje z jednoho místa na druhé, takže neustále poznáváte nové kraje. Opravdu jsem si oblíbila Mírumilovné. Jejich způsob života je mi velmi sympatický.

Pamatujete, jak jsem u Divergence psala, že jsem byla celou knížku neustále v šoku? Tak to jsem lhala. Tehdy jsem to ještě nevěděla, ale teď už to chápu. Tamty pocity se totiž nedaly ani za mák srovnávat s tím, co jsem prožívala u čtení tohoto dílu. Neustále! (neustále!) jsem šokovala. To, co jsem se dozvěděla o Calebovi (bratrovi Tris), o celé její rodině. O ní samotné. O frakcích.
A pak ten konec. Pokud vás knížka nezaujala, tak si ji, prosím, přečtěte alespoň, kvůli tomu konci!!! Já málem dostala infarkt. Poslední stránku jsem si četla třikrát dokola. Napoprvé jsem pojala podezření, že mi nejspíš pár stránek chybí. Ale nechybí. Ten konec je tak neskutečně úžasný a tak strašně otevřený, že to snad ani není možné. Na žádném konci žádné knížky jsem nebyla tak překvapená jako zde. Ten konec hází naprosto nové světlo na celý systém frakcí. Celý tento svět, Chicago, příběh, najednou dostává nový smysl. Zaručuju vám, že to, co se odhalí na konci nebude nikdo z vás čekat!

Veronica Rothová je nehorázně dobrá spisovatelka. Zatraceně dobře ví, jak upoutat čtenáře a nepustit jej až do poslední stránky. Pokud se laťka u posledního dílu zvedne ještě o stupeň nahoru, tak se obávám, že mi praskne hlava ze vší té nádhery. CHCI NOVÝ DÍL!!! HNED!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama