Kapitola V.

21. srpna 2015 v 21:37 | Iva Vrbová |  Dobrá krev se nezapře
A je tu další kapitola DKSN. Dnes je opravdu hodně hodně krátká, a když říkám krátká, tak myslím krátká. Je to jedna z těch přidělaných kapitol, kterých bude nejspíš mnohem víc, než jsem si myslela. Ach, ty logické chyby. Bavte se :-)


Laston byl pevně rozhodnutý, že o tom, co se tam stalo, nikomu neřekne. Hlavně ne otci. Všechno by to ve vteřině obrátil proti němu, o tom byl přesvědčený.
Pomalu vyšel ze stínu do jasných slunečních paprsků, proudících dovnitř obloukem ve zdi. Rozhlédl se kolem a na konci chodby zahlédl obraz hradu namalovaného při západu slunce. Byl nedaleko od královských komnat. Pořád nechápal, jak se mohl do té tmavé myší díry zatoulat.
Něco ho zastudilo vzadu na krku. Ze svého zátylku setřel kapku potu a zkoumavě ji pozoroval na špičce ukazováčku. Když se podíval pozorně, viděl skrz ni jako skrz sklo. To, co prožil - to, co teď věděl - mu určitě pomůže najít Erëne... pokud je to pravda. Proč byla ta socha, ten tvor, vůbec izolovaný od zbytku hradu? Proč na něj natrefil zrovna teď? To načasování bylo až příliš dokonalé. Musí zjistit, co se to právě stalo. A musí to zjistit ještě dřív, než se vydá na cestu.
Nerozhodně stál přede dveřmi do králových komnat. Má zaklepat... nebo se má otočit a nejdříve ze všeho zjistit, co se to právě stalo? Pomalu stáhl ruku zpět. Teď nemůže odjet. Musí zjistit, jestli je to pravda. Tím pomůže Erëne mnohem víc, než kdyby ji jel hledat jen za pomoci těch pár věcí, které se mu podařilo shromáždit. Otočil se a pomalu odešel. Dnes večer se sem musí vrátit ještě jednou. Tajně. Ale předtím je tu ještě jedna věc k zařízení.
***
Nechtěl se vracet do té chodby, ale nebylo vyhnutí, musel zjistit, co tím vším netvor myslel.
Temnota ho k sobě zvala. Těsně obepínala jeho tělo a táhla ho pořád dál a dál do nitra chodby. Na stěnách hořely ty zvláštní louče. Laston přimhouřil oči, pár metrů od něj se v zelené záři zaleskl černý kámen. Elf zůstal stát. Zhluboka dýchal, potřeboval být klidný... v rámci možností. Krok za krokem se začal přibližovat k tvorovi, který ho před pár hodinami tak překvapil. Zastavil se před velkou hlavou a neklidně přešlápnul z nohy na nohu. Nebyl si tak docela jistý, co by měl v tuto chvíli udělat. Jak se probouzí kámen?! Hlasitě si odkašlal. Nic. Znova se zvuk rozlehl po prostoru. Byl tak hlasitý... Laston sebou úlekem trhl a strnule se obrátil k východu. Čekal, že sem každou chvíli musí někdo přijít. Že někdo ten hluk slyšel a přijde zkontrolovat, co se to děje. Nic takového se však nestalo. Elf by nedokázal slovy vyjádřit, jaký mu spadl kámen ze srdce. Nebyl by schopen sestavit dost dobrou výmluvu, co tady v tak pozdních hodinách dělá.
Neklidně se otočil zpátky a pohlédl netvorovi do kamenných očí. Vzbuzovaly neobyčejně živý dojem... až z toho běhal mráz po zádech. Laston si nevěděl rady. Zvedl ruku a jemně zaťukal tvorovi na nos. Připadal si jako hlupák. Zkusil to ještě jednou, ale pořád se nic nestalo. "Haló," zašeptal do míst, kde zhruba tušil uši. Socha se dál odmítala pohnout. Otráveně zabručel. Tohle nemá cenu. Naposledy se zadíval do těch prazvláštních hlubokých očí a chystal se k odchodu, když...mrkly! Laston od sochy odskočil a snažil se uklidnit svůj roztřesený dech.
"Já nejsem zvyklý přiběhnout na zavolání, chlapče," ozval se hluboký hlas. Elf nedokázal rozeznat, jestli netvor mluví, nebo slyší jen jeho myšlenky, nedokázal se soustředit na nic jiného než na ty oči... ale i tak se mu nepovedlo zastavit menší příval znechucení nad tím slovem. Nesnášel, když mu tak někdo říkal!
"Potřebuji vysvětlit to, co jsi mi řekl předtím." Laston se rozhodl, že bude nejlepší jít rovnou na věc, než sochu napadne stát se opět plnohodnotným kamenem.
Netvor se na elfa zkoumavě díval, což v jeho podání vypadalo mnohem monumentálněji, než to zní, a pak řekl: "Věci, které hledáme, můžeme najít na podivných místech. Je jen na nás, zda budeme mít dost odvahy po nich sáhnou." A víc se už nepohnul. Jen ozvěna dunivého hlasu se dál nesla postorem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vědmi (musíš mi věřit, Blog mě nechce nechat přihlásit) Vědmi (musíš mi věřit, Blog mě nechce nechat přihlásit) | Web | 26. srpna 2015 v 17:53 | Reagovat

Sakrrra, fakt moc chci vědět, cp je ta divná socha zač! :D
Lastone, kamaráde, na tu zvědavost pozor, mohla by se ti jednou vymstít :D

2 Ilía Ilía | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 18:45 | Reagovat

[1]: Věřím ti, neboj se :D
Neměj strach, Laston to pozná. :D Muhehehe
Laston: COŽE?!
Muhehe :D

3 Victoria Victoria | Web | 23. září 2015 v 21:51 | Reagovat

Cooo? Takhle krátká kapitola? No ty si ze mě děláš prču :-D.

Jsem zvědavá, co se vyklube z té sochy. Snad mu to nějak pomůže najít ségru :-)

4 Ariven Ariven | Web | 26. září 2015 v 15:40 | Reagovat

Nejsem na tvém blogu poprvé, ale teprve dnes jsem se rozhodla prozkoumat něco z tvé tvorby... A zatím se mi to líbí. Jsem zvědavá, co přesně se stalo s Erëne a jaká vůbec bude. Taky mě celkem zajímá, co je zač ta socha a jakou bude mít roli v dalších kapitolách :D
A Laston je mi zatím celkem sympatický, tak uvidíme, co bude dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama