Matematika pro mrtvé

5. srpna 2015 v 19:17 | Iva Vrbová |  Project about half-minute horrors
Takže jsem tu s první povídkou do projektu Half-minute horrors. Zatím zvládám svůj rozvrh, všímáte si? Jako první jsem si vybrala téma Chůva.



Nepříjemné tušení mě zašimrá na zátylku. Onen pocit sílí už asi desátou minutou. Dnes se ale neotočím. Vím, že tam zas bude stát, ale neotočím se. Jinak se to stane. Jesti se otočím, bude to konec.
Pevněji se zavrtám do peřiny a ještě silněji stisku víčka. Začnu si broukat. Potom je lehčí nevnímat mělké dýchání osoby stojící za mými zády. Už je tady. Neotočím se. Minulé dvě noci jsem se neudržela, dnes je to jiné.
Už potřetí začala šeptat. Téměř ji vidím. Její úzké přísné rty natřené červenou rtěnkou. Jindy rovná záda, nyní nahrbená, jakoby musela nést obrovskou tíhu. Ruce zaťaté v pěsti. A ty oči. I ty oči šeptají. Šeptá celé její tělo. Zatím si jen mumlá pro sebe, ale za chvíli to přijde, vím to. Tak jako včera. A noc předtím.
A pak to uslyším. "Jedna," vydechne. Potichu... jako by se mi to snad zdálo. Ale nezdálo. Poslední číslo je tady. Už to nezopakuje. To je jiné. Pak je ticho. Nesmíš se otočit. Nesmíš! říkám si pořád. Ale ono je takové ticho. Je takové ticho a já jsem tak zvědavá a vystrašená a jistá si, že za mnou už nikdo nedýchá. V duchu nadávám matce, že mě nenechala přespat někde jinde. Že vůbec tuhle pitomou starou hrůzosrašnou šeredu najímala. Že si dnes dovolila odjet a nechat mě tady. Otočím hlavu. V pokoji nikdo není. Úleva.
Moje matrace zavrže a prohne se. Ztuhnu. Je tady. U mě. Na posteli. Vrhnu se ke dveřím, ale nemá to smysl. Dostihne mě na půli cesty a táhne zpět. Zase vidím ty její oči. Černé, černé oči, které by měly být modré. Blízko tváře se mi něco zaleskne. Naše kuchyňské nůžky. Jejich hrot ucítím ze strany krku. Pořád šeptá to slovo. Odpočet dospěl ke konci. Pouhá tři čísla, pouhé tři noci. Je zvláštní vědět, že zemřete. Jako vidět do budoucnosti. Její rty cítím na své tváři. Cítím, jak se červená otírá o moji kůži. Nadechnu se k výkřiku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ki Ki | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 22:22 | Reagovat

Zajímavé zpracování povídky, hlavně se mi líbí ten název. Přesně sedí k textu, ale zase toho moc neprozrazuje. Dále opravdu oceňuji absenci chyb! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama