Vánoční pomsta- první část

1. ledna 2015 v 14:28 | Iva Vrbová |  Povídky na pokračování
Trochu opožděně, ale přece. Řekla jsem si, že vám to alespoň připomene tu vánoční náladu, kterou jsme zažívali před týdnem.Tohle je to nejvolnější pokračování na tuto povídku. A je trochu šílené... trochu víc :D
Je to jen takový úvod, tak se nedivte, že je to tak krátké. A teď už se do toho snad pustíme...


Vztekle jsem zavrčela a konečně shodila peřinu. Já odmítám vstávat na Boží hod dřív než před devátou. Všichni to věděj a stejně do mě někdo pořád rejpá. Doslova. Něco mi neustále neodbytně naráželo do kolena.
"No jo, vždyť už jdu!" ohnala jsem se naštvaně po nezvaném návštěvníkovi a odhodila ho skoro přes celou místnost. Ne, že bych měla nějakou super sílu, to si nemyslete. Ten nezvaný host byla totiž plyšová hlava Hanny Montany (samozřejmě pocházející z dob mého dětství), která se teď pomalu zvedla ze země, vznášela se ve vzduchu a tvářila se vážně ublíženě.
Je až s podivem, jak sexy-hlas poslední dobou ovládá umění citovýho vydírání. Jeden by řek, že ho to věčný manipulování s obličejma mejch plyšáků přestane bavit, ale to on nejspíš nezná. Takže se mnou komunikuje takto. Nejspíš si ale nemám na co stěžovat. Eve se zjevuje v zrcadle jako její mladší verze a šíleně se směje s holičskou kudlou v ruce. A našim ustavičně ničí elektrický spotřebiče. Je to holt na draka žít v domě, kde straší... a mít rodiče, kteří si hrajou na Lovce duchů. Sam s Deanem by se od nich mohli učit, to vám povim.
"Před devátou ne, kámo. To jsme si už jednou vyjasnili!" prskla jsem na ubohou Hannu.
"Zabiju tě! Rozsápu tě!" rozlehl se vyčítavý hlas po pokoji. Chjo, už by taky mohl začít říkat něco jinýho. Umí mluvit i normálně. Vím to, protože jsem ho jednou přistihla. Asi před dvěma měsíci jsem přišla dřív ze školy, a našla jsem ho koukat se na nějakej horor. Pokoušel se radit blondýně, která tam potmě šátrala v tmavé chodbě... ne, že by se mu to dařilo. A u lekaček řval jak malá holka! Popraskaly nám z toho stěny! Ale přede mnou se tváří, že umí vykrádat jenom baziliška. A je dost divný, když se vám po pokoji rozlehne starostlivé: "Zabiju tě?" V takových krásných chvílích bych sama na sebe zavolala cvokaře. Ale vraťme se k tomu podstatnému.
"Ne, dnes není škola! Prokrista, ještě dva týdny nebude škola! Nezaspala jsem! Tak promiň, že mám ještě noc! Dobrou." S těmito slovy jsem se odporoučela nazpět do své, pomalu chladnoucí, postele. Ale on má nejspíš v popisu práce ničit mi moje rána. Někdo- nebo něco- ze mě strhlo peřinu a moje špatná nálada se nafoukla přímo úměrně studenosti vzduchu, kterej mě obklopil. Než jsem ale stačila začít něco řvát, otevřely se dveře a já byla téměř násilím vystrkaná na chodbu pouze v noční košili a pantoflech s Hello, Kitty. Protočila jsem oči. Nejspíš na něj vážně zkusím exorcismus.
Když jsem ale sešla po schodech dolů, byla bych se stokrát radši hádala s panem Zabiju tě?, než vidět... tohle.
Celá moje rodinka seděla na zemi před krbem a rozbalovala dárky... a byla přitom navlečená do slušivě odporných červených svetrů s vyšitým sobem s obrovskou nechutnou bambulí místo nosu. Víte, já si vážně myslela, že naši maj nějakej ten VKUS!
"Lyneyyy!" vykřikla moje mamka a po parketách ke mně začala strkat hordu dárků, velkou asi tak, jak jsou strašný ty svetry. Takže hodně! "Ale, než si je budeš moct rozbalit, musíme se všichni vyfotit v těch úžasných svetřících, co jsem dostala v práci!" vykřikla a přitom se jala mě navlíkat do neforemného čehosi, co zřejmě mělo být oblečení. Hrozně ráda bych se zeptala, proč ji někdo z práce nenávidí natolik, že jí dává toto... ale když ona se tvářila TAK šťastně! Moje studené srdce na malou chvíli roztálo... a hned nato zmrzlo, když jsem si všimla, jak se za tátovým ramenem vznáší napodobenina egyptský masky (suvenýr z našich cest) a tváří se, jako by mě chtěla v mžiku vyfotit a dát to na facebook... nebo na Insta, nebo kamžesetyhlekrucitentononcivdnešnídobězasedávaj! Skoro jsem slyšela pobavené Zabiju tě-uchechtnutí. A v té chvíli jsem si přísahala, že se sexy-hlasu dostane takové pomsty, jakou za jeho dlouhý život/smrt ještě nikde neviděl. Přísahala jsem si, že ho donutím zazpívat přede mnou koledu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Frána Frána | Web | 1. ledna 2015 v 18:57 | Reagovat

Abych byla upřímná, tahle povídka mi úplně nesedla. Já radši ty vážné. Spíš než že bych se smála, jsem se na ni koukala dost nevěřícně. Ne, že by nebyla dobrá! Tvůj rukopis se mi moc líbí, ale tohle je na mě moc ujetý :D

Hodně štěstí do nového roku i tobě :)

A abych nezapomněla - konečně jsem si našla čas psát i jiné věci, než ty s uzávěrkou. Měla bys zájem, kdybych teď zase napsala část k těm našim strašidlům? A nebo už to je moc stará historie? :D

2 Irith Irith | Web | 1. ledna 2015 v 19:05 | Reagovat

Tak pointu a tak nějak o co tam celou dobu šlo jsem pochopila až na konci...
Ale líbí se mi to, píšeš moc dobře.

3 Ilía Ilía | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 19:07 | Reagovat

[1]: Napadlo mě, že by se to nemuselo všem tak docela zamlouvat :D
Děkuju moc :)
Klidně napiš. Už mi dočista vypadla z hlavy :D

4 Frána Frána | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 20:39 | Reagovat

[3]: Já jsem si na ní vzpomněla docela náhodou, ale myslím, že to je dobře. byla by škoda na ni zapomenout. Poslala jsem ti, co mám, na e-mail. Přes skype by asi byla domluva rychlejší, ale začal mi nějak stávkovat... :/

5 Vědma Vědma | Web | 10. ledna 2015 v 16:43 | Reagovat

Bohové...takovej cynik...jako bych to byla já :D

6 Victoria Victoria | Web | 6. února 2015 v 21:51 | Reagovat

Mně se náhodou povídka líbí :-D. Je vtipně napsaná.
Nejlepší  je to "baziliščí": "Zabiju tě, rozsápu tě." :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama