Vykradači hrobů - facebookové...ehm... :D

1. listopadu 2014 v 22:14 | Iva Vrbová a Vědmi |  Krátké povídky
Tákže, tato povídka je něco naprosto jiného, než všechno ostatní, co ode mě zatím znáte. Bylo nebylo, jednou jsme si s Vědmi psaly na- jak ona říká- GesichtBuchu a já jí zas jednou "pro změnu" nadávala za to, že zabila moji oblíbenou postavu. Probíraly jsme moji fanfikci na tento její příběh- která by se tu měla brzo také objevit (jen, co ji dopíšu :D)- kde tu postavu, vlastně ho, mám v plánu oživit a najednou jsme vymyslely tuhletu... ehm...


Následující dva odstavce je Vědmin popis. Moje dodatky budou psané takto.

Abyste se chytli - Hanzi (ta postava) byl jeden ze skupiny nováčků z příběhu "Jak mi Luftwaffe (kdo neví, nechť si vygooglí) vzalo ideály". Arogantní volnomyšlenkář, co si o sobě myslí až moc, antifašista a příležitostný kreslíř sprostých obrázků (velmi anatomicky přesných). Protože se nikdy nedostal k tomu, aby si zalétal, podal si na konci roku 1944 přihlášku k SS. A to byla chyba. Byl přijat a šel dělat dozorce do Auschwitzu. Ač sliboval, že se nezmění, opak byl pravdou a za krátký čas se z něj stala neskutečná bestie, odstřelující vězně v podstatě z nudy. Tímto přístupem se vypracoval až na hodnost SS-Scharführera. Tak se nikdo nesmí divit (já se třeba divím pořád), že ho na konci války zastřelil sovětský voják pořádnou dávkou ze samopalu. (na Vědmi: "VRAHU!!!")

A tohle prosím nechce nikdo pochopit - Hanzi prostě umřít MUSEL! (Tak to jako naprosto NEMUSEL!) Nicméně Ilía se s tím smířit nehodlá (to máš recht, holka) a tak píše, jak už jsem řekla (nebo, jak jsem řekla já), fanfikci, kde ho oživí. Bordel mi v tom děláš, holka :D (To já ráda :D) Nu a k téhle ff vzniklo toto...ehm..., sepsané během pokecu na FB. Musím ještě podotknout, že jsme obě NAPROSTO NORMÁLNÍ A MRAVNĚ ANI CITOVĚ NENARUŠENÉ!! :D (o té poslední větě bych si dovolila zapochybovat. Hlavně ohledně té mravnosti. Ale neberme Vědmi její ideály :D)

Následuje samotná povídka. Takže se hezky posaďte a doufám, že se u ní budete bavit alespoň z poloviny tak, jako jsem se já bavila u jejího psaní. :D


Vykradači hrobů s.r.o. (pracovní název)
Postavy: Vědmi, Ilía, Hanzi (duch)
Autoři: My, Vědmi I., z boží vůle koště & My, Ilía I., z boží vůle bačkora
Žánr: to radši nikdo neví
Místo: hromadný hrob u Birkenau

Děj ve zkratce: krátká blbost k povídce Hanzimort - jak přežít sedm životů a nezbláznit se, zvlášť s vrahem a matkou v jedné osobě v patách (a Vědmi stále nevěří, že se to tak jmenuje)

(noc, měsíc je schovaný za mrakem; na prostranství nedaleko bývalého koncentračního tábora se přemístí za tichého "Puff" dvě postavy)
Vědmi: Fajn, kde je ta lopata? Kterej blbec ji měl vz…aha, já…
Ilía: Aha, že?! Máš ji, že jo?!
V: Ehm...(poslepu zahrabe v tašce) Jop!
I: Uf! Už jsem se začínala děsit toho, že...radši nic. Hanzi? Hanzi? Jsi tady? Kam zase vlezl?!
V: Vraz mi jednu.
I: (chvilku hraje, jako by váhala, ale nakonec s pořádnou chutí vlepí Vědmi facku) Konečně sis o to řekla sama!
Hanzi: (zjeví se tam) Tak to bylo dost nevybíravý! Nevíš, jak se vyvolávají duchové?!
V: To by bylo na dlouho. A nedržkuj a hledej!
I: Nemluv s ním jak s křížencem. Co takhle trochu úcty?! (otočí se na Hanziho) Tákže, chceš svoje tělíčko?! Hledej, honem...
H: Tak copak jsem pes?!
V: To ne, ale občas se chováš jako malý dítě.
H: (chce něco říct)
I: No dobrý, mohli bychom začít hledat, noné?
H: OK. (popojde o pár kroků) Mělo by to být někde tady
V: (nepříliš ochotně začne kopat) (po chvilce si začne prozpěvovat) Čéérný muž pod bičem otrokáááře žíííl...
I: Nech toho, to by vzbudilo i mrtvolu. A když pomyslím, kolik jich pod náma musí být...
(Ilía po chvíli vyloví z Vědminé tašky ještě jednu lopatu a začne kopat taky, protože Vědmi to jde pomalu)
I: Sakra! Jak ho poznáme?
V: Klid, vím, kam přesně ho hodili.
I: A víš, jak jsme mluvili o té úctě k zemřelým bližním...
(KŘUP!)
V: Jéje...nejspíš jsem právě na jednoho bližního narazila...
H: (otráveně) Spíš DO jednoho!
V: (důkladně se podívá) Dobrý, to byl jen kameň...
(kopou)
I: Aj! Narazila jsem na něco tvrdýho! To bude poklad! Jééé!! (odkope ještě kousek) Tak nic, jen něčí lebka...
(po chvíli - poctivou prací…dobrá, kecám, pomocí kouzel dívky odkryly téměř všechny mrtvoly)
V: Co na mě tak koukáte! Jsem jen kecala, že vím, kam tě hodili! Já to totálně netuším!!
H,I: (zkoumavé pohledy)
V: Bah, tak dobře! 157. mrtvola od tamtoho konce -_-
I: 1,2,3...jé hele. Tady jsou dvě na sobě. Mám je počítat dohromady??
V: Ty přeskoč...56,57,58...tohle vypadá úplně jako...to je blbost, co by tu Gejza dělal...
I: Třeba naštval Fojta tak moc, že ho tam hodil. Vypadá nějak zachovale, že?
V: Spíš Sedláčkovou...68, 69 (smích)...Sakra! kde jsme to přestala!
I: Nevím. Tak začnem od znova... Zas ti dva na sobě. Co to kruci je. Jako by ani po smrti neměli dost.
V: 155, 156...až ho najdu, schovám ho o kus dál, aby ho nemohli ož...
I: (naštvaný pohled)
V: Já to řekla nahlas? Éhm...157!! Mám ho!!
I: Jééééé! Hele Hanzi, my tě naš…fůj, co to máš na obličeji? Aha, počkej. To je obličej někoho jinýho.
V: Divný...68 let v zemi a stejně na sobě máš pořád trochu masa...sice zhnilýho, ale počítá se. A i ta uniforma...počkat! Já tehdy důrazně řekla svlíknout!...Ehm...
I: Zadrž!!! Tolik si ho zas prohlídnout nemusím!!
V: Šedesát. Osm. Let!! To myslíš, že tam něco zbylo?
H: No dovol!!! Určitě hodně!!!
I: Lalalalalala!!! (zácpává si uši)
V: Zas až tak dobře jsi na tom určitě nebyl, když s tebou žádná nešla!
H: To nebylo kvůli tomu!
V: Jo, to bylo kvůli té tvé ohromné aroganci!! Kdybys zkusil být trochu míň pablb...
H: Jsi jako moje máma!
V: Kdo říká, že nejsem?!!
I: Hanzi byl určitě obdařen víc, než uspokojivě...KRUCI! Proč jsem tohle řekla?!
V, H: (odmítají se spolu bavit, prostě jako malí)
V: Ten idiot na tom určitě byl až moc špatně.
H: A může za to ta železná tlama!
V: Ty...!!!
I: Neřvěte tolik, nejsme tu sami! Tři kilometry odsud je vesnice a tam vás určitě slyší!!...a taky ty mrtvoly!! Pšt!
V: Vidíš? A proto ho nenechávám opustit moje tělo! Když spolu mluvíme, dřív nebo později na sebe začneme řvát.
H: A čí je to vina...?
V: Ticho buď nebo na tebe zavolám exorcistu!!
H: (schovává se za I) Ne!
I: (hladí ho po hlavě) Neboj se. Na to tě má moc ráda. Někde hluboko hluboko hluboko…
H: Nepomáhej mi!!!!
V: (praští rukou do vzduchu, kde tuší Hanziho hlavu)
H: Hej! Přestaň se mi hrabat v hlavě!
I: Padesát bodů za průlet hlavou! (smích)
V: Jsi dnes doslova na ranu, víš? (sladký úsměv)
H: Ještě štěstí, že se mě, v podstatě, nemůžeš dotknout.
V: A neříkej, že nebylo příjemný trochu polechtat na mozku...Hele, až o oživíte (na Ilíu), chci si vynahradit všechny chvíle, kdy jsem mu nemohla fláknout.
I: Dej si pohov, ano? Můžeš ho bít jak chceš, ale do obličeje ne. Jeho xichtík mám ráda
V: A trochu níž můžu? (nadzvednuté obočí) To by mi asi stačilo. Jeden pořááádnej kopanec do v...
I: Stačí!
H: (smutně na Ilíu) Ona mě zabije hned jak se vrátím, že?
I: (kouká na V) To neudělá, neboj se. DŮRAZNĚ jí to doporučuju (naznačuje bodnutí)
V: Grrr...jasně… Ale mlátit do va-
I: Lalalalalala!!
V: (povzdych) Chjo...kdybys bejval zůstal u Luftwaffe, tohle by se nestalo. Možná bys zdrhl s ostatníma klukama do Anglie, našel by sis tam ženskou, měli byste hromadu dětí a vnoučat a ty bys umřel v jedenadevadesáti pod rozkvetlou jabloní...(zaleskne se jí v oku slza) Fuj, nějakej sajrajt...
I: Ale to bych se s ním pak nepotkala (zasněně)
V: (protočí oči)
I: A neříkej sajrajt, když kopeme hrob!
V: Zahrabáváme, chceš říct, ne? Mrtvolu už máme...(ukáže na zbytky Hanziho těla) Tak na co se čeká?
I: Nechytej mě za každý slovo, co vypustím z pusy!
V: To nešlo jinak (úsměv)
I:(naštvaný pohled)
V: Tak co teď? Je mi docela zima a zdálo se mi, že se na mě tamta mrtvola koukla...
I: Mrtvola na tebe nemůže kouknout, protože už nemá oči. Ale teď…(vytáhne z kapsy seznam)potřebujeme třpytky z upíra amerického!
V: Na to potřebujeme Buffy! Hanzi, vrať se, Amerika na nás čeká!
I: Yeah, yeah, it's party in the USA-
V: Miley Cyrus? Vážně?!
I: Počkej, nemůžeme tady nechat otevřenej masovej hrob, o kterým nikdo nevěděl!
H: Nemůžete nechat otevřenej MŮJ hrob!
V: Nebuď sobec, nebyl jsi tam sám!
I: A ty nebuď zlá, ležel tam 68 let.
H: A můžu se zeptat…
V: NE!
H: Co je to ten upír americký?
I: To je důvod, proč máš být rád, že tvá duše nemohla šedesát osm let opustit Auschwitz.
H: Jistě, že vím, co je to upír. Ale ti neexistují.
V: Stejně jako neexistují duchové :P
(ticho)
V: Tak víte co? Zítra se portnu za někým, kdo je zodpovědný tady za to (ukáže směrem k Birkenau) a řeknu mu : "Brýden, jdu vám říct, že asi půl kilometru za táborem jsme našly včera v noci s kamarádkou masovej hrob, protože jsme plnily přání jednomu duchovi, co tam byl pohřbenej.". OK?
I: Tak se klidně portni a já…
H: Haló? Slyšíte mě? Já se na něco ptal!
I: (na Vědmi) Už ti věřím, že je otravnej…
V: No nic, co bylo po třpytkách? Aslanův chlup?
I: Jop. Vracíme se k Brumlovi do pracovny.
H: Ale já chci vědět, co…
(všichni tři za tichého "Puff" zmizí, zůstane jen trochu fialového dýmu a odkrytý masový hrob)
V: (portne se zpátky) Jsem zapomněla, no…(mávne hůlkou, odkopaná zem znovu zakryje těla, místo označuje cedulka "Mňamka pro historiky pod touto cedulí. Lopaty a blicí pytlik s sebou!")

KONEC (tedy... toto je jen vystřižená část celé mé ff, na kterou se zatím můžete jenom těšit :D)

Snad vás délka neodradila a dočetli jste se až k tomuto prohlášení - ZNOVU OPAKUJI, ŽE NEJSME MRAVNĚ ANI CITOVĚ NARUŠENÉ (a já si znovu dovoluji nesouhlasit) a...
V: ILÍO, PUSŤ TU BROKOVNICI!!
I: (glumovsky) Jednou... jednou přestaneš být ve střehu, a pak tě čeká SMRT!!!

Pozn. Hunter, ptala ses, jestli si opravdu připadám tak šílená... tohle by měla být dostatečná odpověď. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama