RECENZE- Syn pekel: V moci démonů

3. listopadu 2014 v 9:24 | Iva Vrbová |  Knihy
Syn pekel – V moci démonů

Název: Syn pekel: V moci démonů
Autor: Michaela Burdová
Počet stran: 272
Nakladatelství: Fragment
Pořadí v edici: 2
Anotace:

Vydejme se do Velwetie, tajemné země obývané Temnovlky - nesmrtelnými bytostmi, ze kterých jde strach a lidé jsou pro ně pouhou kořistí.

Schyluje se k velké bitvě o moc a vlkodlak Neran a elfka Liadel se ocitají ve velkém nebezpečí. Liadel se chtějí zmocnit nejen démoni, aby získali zpět svou ztracenou sílu, ale také vůdkyně Temnovlků, aby ji využila pro svůj plán. Podaří se Neranovi uchránit milovanou elfku před temnými silami? Co budou muset obětovat pro to, aby mohli být spolu?

Děj:


Velké dobrodružství Nerana a Liadel pokračuje. Samozřejmě, že to nejde bez nebezpečí, nástrah a útrap. Temnovlci i démoni mají jediný cíl. Získat Liadelinu moc. Když se její moc ale opět probudí k životu, je to hrozba pro všechny rasy bez výjimek. V zemi opět vládnou démoni, s krutostí sobě vlastní, a na našich hrdinech je, aby se pokusili o nemožné a nastolili ve Welwetii opět mír. Neobejde se to však bez obětí. Kolik našich přátel bude muset zaplatit tu nejkrutější daň, a obětovat svůj život pro dobro celého světa.

Hlavní postavy:


Aragen: Vzpomínáte si, jak jsem psala, že ji nesnáším? Tak si to znásobte dvěma a dostanete mé pocity ohledně ní z druhého dílu. Pořád si trvám na tom, že je to nejsilnější postava z této série, ale také si pořád trvám na svém ohledně její, až nezdravé, víry v sebe samu. Musím ale uznat, že asi tak dvakrát nebo třikrát měla i své světlé chvilky. Například na konci, když mluvila s Drel o dítěti. Ale těchto pár chvil nemůže změnit to, jak na mě po celé dva díly působila. Musím však říct, že mě dost překvapilo, jak na konci skončila. Ze všech, co tam byli, jsem si myslela, že zrovna ona to zvládne.

Neran: Docela mě překvapil. Nebylo mi úplně jasné, co všechno je ochotný udělat pro své blízké, ale po tom, co předváděl, už o něm nepochybuju. Jen mě mrzí, že tam nebyl více rozvinutý vztah s Éliou. Tak krásný začátek to mělo v prvním díle. Mohl z toho být úchvatný románek. No, škoda. Prostě si on a Liadel byli určení už od začátku, a nedalo se s tím už nic dělat, než to přijmout. Ale na tyhle vzorce a "osudovou" přitažlivost jsem u Míši už zvyklá, takže mě to ani moc neiritovalo.

Liadel: Mařka! Ale nebylo to tak hrozné. Jen jsem prostě měla potřebu v jejím chování hledat MS vzorec, i když tam kolikrát žádný ani nejspíš nebyl. Asi mám předsudky vůči všem elfkám stvořeným Míšou Burdovou. Ale pořád mi připadá tak nějak... suchá...? Její část příběhu mě docela bavila. Byla bych radši, kdyby skončila s Dvanáctým démonem, protože jejich společná minulost mi připadala mnohem více... intimnější, než vše, co se stalo mezi ní a Neranem. Kdyby bohové tomu démonovi pomohli stejně jako Liadel, tak by v klidu mohli být spolu. Proč má Míša potřebu mi ničit všechny vztahy, za které bych byla ráda?

Gerrat: Když jsem se v prvním díle dozvěděla, kvůli komu Neran tak riskuje, tak jsem hned věděla, že ho budu mít ráda. A ani jsem k tomu neměla žádný důvod. I po šokujícím závěru prvního dílu jsem o něm nepochybovala. Ale v tom druhém díle si to u mě pokazil. Vím, že to udělal hlavně pro Nerana. A taky chápu jeho podezíravost ohledně Liadel. Ale prostě se mi svým chováním a plány tak trochu zprotivil. Takto se mladší bratr nemá chovat. Mrzí mě, že z něho autorka neudělala něco lepšího. Ale charisma a kouzlo má. To zase jo ;)

Moje hodnocení:

Čekala jsem... něco epičtějšího.

Autorka nás hned na začátku vrhne do dávné minulosti. A než mi došlo, že ta minulost je opravdu minulost, tak už byla první strana pryč. První část knihy je vůbec celá taková zmatená. Jak děj postupuje, tak se do knihy dostávám čím dál víc, ale ten prvotní šok ve mě zůstal až do konce.
Celý příběh rychle uteče, ale po přečtení poslední stránky jsem měla pocit, že je něco špatně. Jako by tam někde v průběhu chyběla stránka nebo dvě. Nebo radši tři. Proč rovnou nepřidat celou kapitolu? Stačilo by pár vět a ta prázdná místa by v mžiku byla v pohodě. Zároveň jsem na pár místech našla docela dost velkých nejasností. Měla jsem pocit, jako by Míšu tlačil počet znaků. Tolik věcí tam mohlo být ještě vysvětlených… nebo lépe vysvětlených.
Postavy se mi zdály tak zvláštně nedodělané. Došlo mi to až po dočtení poslední věty. Někdy jsem naprosto nechápala, proč se chovají tak, jak se chovají. Nejlépe propracovaná mi připadala dvojice Temnovlků: Aragen a Wenir. Vždy jsem dokázala pochytat, proč udělali to či ono… a to se v mnoha jiných případech říct nedalo.
Co knize ale upřít nemohu je její čtivost. Sto stránek uteče jako voda a za pár hodin máte dočteno. Je to taková jednorázovka, při které nemusíte myslet.
Sečteno a podtrženo… je to horší než předchozí díl. Konec ujde, ale nedostačující délka, ploché postavy, které jednají naprosto bez rozmyslu, předvídatelný děj a naprosto nelogické smrti (nejspíš za účelem: aby tam někdo prostě umřel) odpustit nemohu. Chtěla jsem vědět, jak to skončí. Teď už to vím, a nejsem si jistá, jestli se mi to zjištění líbí nebo ne.
Možná… za pár měsíců si ji přečtu znova a uvidím, jak na to budou mé mozkové buňky reagovat. Do té doby jsem ale zklamaná. Od Míši Burdové, která vytvořila mého milovaného Sorgana bych čekala něco lepšího.
Dávám 4/10
Děkuji Fragmentu za sérii Syn pekel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama