RECENZE- Modrá krev

3. listopadu 2014 v 8:45 | Iva Vrbová |  Knihy
Tuto knížku jsem dostala na Vánoce od kamarádky, která pořád naprosto žere upíry a tyhlety všechny příšery.
Vzhledem k tomu, že mají Upíří deníky teď dva týdny pauzu a já už začínala mít vampýří absťák, tak jsem knihu konečně přelouskala a... nějak nevím. Mám hodně rozporuplné pocity.

Autor: Melissa de la Cruz
Rok vydání: 2006
Nakladatelství: BB/art
Počet stran: 237


Anotace

Mladí, krásní, bohatí… nesmrtelní
Schuyler Van Alenové je patnáct. Přestože pochází ze slavné a kdysi bohaté rodiny, většina jejích vrstevníků jí opovrhuje a doma s ní žije jen přísná babička. Ke všemu se teď u ní a několika dalších spolužáků z prestižní newyorské střední školy začínají objevovat podivné příznaky - modrající žíly na rukou, náhlé vize z minulosti a chuť na syrové maso. Když je za záhadných okolností zavražděna šestnáctiletá Aggie, Schuyler a ostatní se dozvídají děsivou pravdu - nejsou tak úplně lidé… Ochutnejte Modrou krev a budete si chtít přidat!

Děj

Ano, máte pravdu. Jde o další upířinu.
Anotace je v tomto ohledu docela štědrá.
Tak trochu jsem se zdráhala. Obálka mě nijak zvlášť nezaujala, ale příběh vypadal zajímavě a nakonec... byl to dárek. Takže jsem to přečetla.
V této knize vystupují upíři odlišněji, než jak je známe například ze Stmívání nebo TVD. V této knížce jsou to takové umělecké duše.
Zabití člověka při krmení se tu považuje za to největší tabu. Upíři v této knize, v celé této sérii, jsou v podstatě andělé, které Bůh svrhl na zemi a tady se stali upíry. Nemůžou zemřít. Jsou naprosto totálně nesmrtelní. V jistém slova smyslu. Každých sto let totiž jejich těla zchátrají a zemřou. Z nich se odčerpá krev a spolu s ní i vzpomínky. Potom ty vzpomínky odpočívají a čekají na dobu, kdy se počet upírů zmenší na tu nejmenší únosnou míru a v této chvíli jsou povoláni zpět do života. Takto pořád přežívají.
Tak nějak mi je ten děj sympatický. Sice jsem se někdy dost nechytala a spousta věcí ohledně děje zůstala nevysvětlená, ale doufám, že to autorka v dalších dílech napraví.
Hlavní hrdinky jsou tři. Schuley van Alenová, Mimi Forceová a Bliss Llewellynová. Sledujeme jejich seznamování se s upířím světem v té nejtemnější možné době, která mohla nastat.
Něco totiž upíry vraždí. Nebo spíš někdo. Někdo přišel na způsob, jak zabít i tak moc nesmrtelného tvora jako je upír. Vše začne, když je na večírku zavražděna kamarádka Bliss a Mimi, upírka Aggie. Někdo z jejího těla vysál všechnu krev. Aggie se už nemůže vrátit do života. Její krev a s ní i vzpomínky jsou pryč. Nemůžou se uschovat. V tuto chvíli musí dívky bojovat o život a přijít na kloub tomu, kdo tyto strašné věci dělá.

Hlavní postavy

Schuley- Je to patnáctiletá dívka, která naprosto nezapadá do svého okolí. Chodí na prestižní školu, kde se každý obléká podle nejnovější módy, ale na to ona nehledí a svůj styl oblékání stylizuje do, jak já říkám, bezdomovského looku. :D
Víte, když jsem si poprvé přečetla jeji jméno, tak mě ihned napadlo 'Jéžiš! To bude Mařena až do stropu.' Ale ona není. Ne tak úplně. Já se opravdu snažila nehledat v ní nic, co by se Mary Sue podobalo, ale předsudky jsou ve mně nejspíš zakořeněny opravdu hluboko a prostě jsem v každém jejím gestu hledala něco, čím by se Mařenám podobala. Nejspíš jí křivdím.
Z té trojice je mi taková nejméně sympatická. Připadala mi, že si hraje až moc na důležitou.

Mimi- Typická královna střední školy. Krásná, blonďatá, dlouhonohá a bohatá. Krapet (spíš krapet víc) povrchní a nafoukaná. Moc dobře ví, že na škole, a vlastně všude, hraje hlavní housle právě ona. A byla mi sympatická. Ta její povrchnost a povýšenost celý příběh tak nějak odlehčovala. Vybalancovávala Schuleyinu přílišnou vážnost.

Bliss- Nejvíc sympatická postava knihy. Je to jedna z Mimiiných "dvorních dam". Umí ale přemýšlet sama za sebe. Je odvážná a nenechá si od Mimi všechno hned nakukat. Vlastně se projeví až v druhé polovině knihy, ale to mi ani trochu nevadilo.

Moje hodnocení

Tato knížka je... zvláštní. Bylo těžké psát recenzi. Hlavně, když nevíte, o čem vlastně vůbec máte psát. Ona tak nějak patří do té skupiny knížek, které se vám líbí, ale nevíte proč.
Je hodně vidět, že autorka má nejspíš velmi ráda módu. Přímo se vyžívá v popisech všech značek, které Mimi a Bliss na sobě nosí.
Je napsaná takovým zvláštním stylem, ale jakmile jsem si na něj zvykla, tak to už bylo v pohodě.
Celkově je to spíš oddechové čtení. Přesně takové, které jsem si vzala do nemocnice. Upoutá vás, ale nemusíte přemýšlet nad žádnými velkými a průlomovými teoriemi, které by můj mozek stejně po druhé dávce hořčíku přímo do žíly nezvládl. Tato knížka je fajn, když chcete prostě vypnout a zavrtat se do peřin s hrnkem kakaa. Až mi bude někdy smutno, tak si ji možná přečtu i znova. Uvidíme. Do té doby dávám 7/10

A jen tak pro info. Jak čtete jméno Schuley??? Já ho totiž čtu pokaždé jinak a už mi z toho hrabe :DDD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama