RECENZE- Hunger Games: Aréna smrti

3. listopadu 2014 v 8:48 | Iva Vrbová |  Knihy
Moje první recenze na knížku z Fragmentu. Možná vám připadá divné, že jsem si vybrala zrovna Hunger Games. Mám dokonce pocit, že jsem o prvním díle sem, na blog, už něco psala. Ten článek už tady ale dávno není. Pamatuju si, že jsem ho mazala, když jsem tu dělala velkou čistku.
No, a taky jsem si chtěla na knížky poupravit svůj názor. Čtetě proto dál, moje milé děti. Ať se taky něco nového dozvíte :D



HUNGER GAMES – Aréna smrti

Název: Hunger Games: Aréna smrti
Autor: Suzanne Collins
Počet stran: 328
Nakladatelství: Fragment
Anotace:
Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Hunger games začínají...
V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život.
Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska... Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit?

Děj:

Na tuto sérii mě nalákala kamarádka, která z ní byla naprosto unešená. Říkala, že se to nepodobá ničemu, co do té chvíle četla.
Děj začíná v Den sklizně. Katniss se právě vydává na lov. Už z prvních pár stránek jsem byla nadšená. Dýchla na mě atmosféra, kterou je Dvanáctý kraj naprosto přeplněn. Vlastně jsem úplně cítila tu chudobu. Před sebou jsem viděla zanedbanou Louku. Nade mnou se do výšky tyčil plot. Ocitla jsem se v Panemu.
V momentě, kdy se Katniss dobrovolně přihlásila, jako splátce do her, mi běhal mráz po zádech. Bylo mi strašně líto Prim. Té dvanáctileté holčičky, které se neustále vyhrnoval cíp košile. A v té chvíli jsem ke Katniss získala úctu, kterou hned tak něco nezničí.
Když vybrali i Peetu, tak jsem s ní soucítila. Chápala jsem její pocity ohledně něj. Také nerada někomu něco dlužím a Katniss se teď ocitla v situaci, kdy nebude mít možnost mu svůj dluh nějak splatit.
Následuje cesta vlakem až do Kapitolu. Tam je Katniss vystavována různým zkrášlovacím procedurám, trénuje různé dovednosti, které by mohla použít v aréně, a také se připravuje na vyvrcholení celého tohoto času stráveného v Kapitolu: rozhovory s jednotlivými splátci. A ty proběhnou doopravdy ve velkém stylu.
Její nádherné šaty všechny uchvátí a dají ji přezdívku Divka v plamenech. Tu největší ránu však zasadí divákům až Peeta. Od jeho rozhovoru se všechno změní. Všichni na něj a Katniss začnou nahlížet úplně jinak. A zdá se, že by jim to mohlo pomoct přežít. Jak to dopadne? Přečtěte si to :* :DDD

Hlavní postavy:

Katniss: Ona je hrozně statečná. Už od začátku. Musí chodit lovit do lesa, za což by mohla být denně bičována nebo i něco horšího. Přihlásila se do Hladových her místo Prim, i když věděla, že nemá šanci na vítězství. To, jak se rozloučila s Routou. Její odvaha a vytrvalost při bránění Peety. V tomto díle si mě naprosto získala. A, i když je příběh psaný z jejího pohledu a Haymitch říká, že je okouzlující asi jako mrtvý slimák (:D), tak mě její činy dotlačily k tomu, že jsem se cítila jako naprosto tuctový, zmalovaný a po krvi prahnoucí divák z Kapitolu, který si ji naprosto zamiloval.
Možná mě trochu zarazilo její chování na konci... ale to je jen malý kaz na, jinak, naprosto úžasné Katniss

Peeta: Mám pocit, že se svět dělí na dvě skupiny. Ti, kteří Peetu milují a ti, kteří říkají, že je trouba. Já osobně se řadím k těm prvním. Nedám na něj dopustit! Jeho oddanost a láska se, z mého pohledu, mohou naprosto směle měřit s Katnissinou odvahou. Nehledě na to, že on je odvážný taky. Nehledě na to, že tak, jak to umí on, by chtěl mluvit snad každý. On do celých Hladových her vnáší kapku štěstí a domova. Jeho přístup a jednání jsou tak skrz naskrz dobré, že se vůbec divím, jak ho někdo může nemít rád.

Moje hodnocení:

A co říct nakonec? Že je to úžasné? Že mě první díl naprosto uchvátil? Že jsem se ocitla v aréně spolu se splátci? To všechno jsem už předtím řekla a bylo by zbytečné to opakovat. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila. Chápala jsem je a nenastala chvíle, kdy by mě štvali. Brečela jsem, když brečeli oni. Trpěla spolu s nimi a na poslední stránce jsem chtěla další a další. Ke knížce nemám moc co dodat.
Autorčin styl psaní mi vyhovoval, a i když bych chtěla některé situace více rozvést, tak jsem si na to brzy zvykla. Rozhodně si tuto knihu přečtěte! Je jedna z těch, které si získaly mé srdce navždy.

Ukázka z knihy:

Šedesát vteřin. Tak dlouho musíme zůstat stát na kovových plošinách,
než zazní zvuk gongu. Pokud z nich sestoupíme před vypršením
lhůty, nohy nám utrhne výbuch pozemních min. Máme
šedesát vteřin, abychom se rozhlíželi po kruhu splátců, kteří jsou
všichni rozmístěni ve stejné vzdálenosti od Rohu hojnosti, obřího
zlatého rohu ve tvaru kornoutu se zahnutou špičkou, nejméně
šest metrů vysokého, plného věcí, které nám pomohou přežít
v aréně: potravin, zásob vody, zbraní, léků, oblečení a prostředků
k rozdělání ohně. Kolem Rohu hojnosti leží další předměty,
jejichž hodnota klesá s rostoucí vzdáleností od centra. Tak například
pouhých několik kroků přede mnou leží metrový čtverec
plastové fólie. Určitě by se mi mohl hodit za deště. V ústí rohu
ale vidím vak se stanem, který by mne ochránil před jakýmkoliv
počasím. Pokud budu mít žaludek na to, abych se k němu rozběhla
a bojovala o něj s třiadvaceti dalšími splátci. Což bych
podle trenérových pokynů neměla.
Stojíme na rovném, otevřeném prostranství udusané hlíny.
Za protějšími splátci nic nevidím, což naznačuje, že tam bude
svah, nebo dokonce strmý útes. Po mé pravici se třpytí hladina
jezera. Nalevo a za mnou roste řídký borový les. Tam bych podle
Haymitche měla zamířit. Okamžitě.
V duchu slyším jeho pokyny. "Zmizte co nejdál od ostatních
a najděte zdroj vody."
Bohatství, jež se mi nabízí, je ale lákavé, velice lákavé. Taky
vím, že když ho nezískám já, vezme si ho někdo jiný. Že si většinu
zásob a zbraní rozdělí profesionální splátci, kteří přežijí úvodní
masakr. Něco přitahuje moji pozornost. Támhle, na hromádce
přikrývek, leží stříbrný toulec se šípy a luk s tětivou, připravený
k použití. Ten je můj, myslím si. Ten je určený pro mě.
Jsem rychlá. Dokážu sprintovat rychleji než všechny ostatní
dívky ve škole, ačkoliv pár z nich mě dokáže porazit v závodu na
delší trati. Roh hojnosti je ode mě pouhých čtyřicet metrů, což je
přesně má silná stránka. Vím, že k němu dokážu doběhnout jako
první, ale otázka zní, jak rychle zase dokážu zmizet. Než seberu
zásoby a zbraň, dostanou se k rohu i ostatní, a i když jednoho
nebo dva bych dokázala s lukem vyřídit, tucet splátců v tak
malé vzdálenosti by mě snadno zabil oštěpy a kyji. Nebo obyčejnými
pěstmi.
Na druhou stranu nebudu představovat jediný cíl. Vsadím se,
že mnoho splátců přehlédne drobnou dívku, byť získala po výcviku
nejvyšší hodnocení, a zaměří se na nebezpečněji působící
soky.
Haymitch mě nikdy neviděl běžet. Kdyby ano, možná by mi
radil, abych to zkusila. Abych získala tu zbraň. Protože tato zbraň
může velice snadno představovat mou záchranu. A v celé hromadě
vidím jediný luk. Vím, že už jistě uplynula téměř celá minuta.
Musím se rozhodnout, co podniknu, a uvědomuji si, že
mimoděk natáčím nohy k běhu, nikoliv pryč do okolního lesa,
ale k zásobám uprostřed kruhu a ke kýženému luku. Náhle si
všímám Peety o pět splátců napravo ode mne. Je docela daleko,
ale přesto vidím, že se dívá přímo na mě, a mám dojem, že vrtí
hlavou. Do očí mi ale svítí slunce, a zatímco o tom pořád přemítám,
rozezní se gong.
Prošvihla jsem to! Prošvihla jsem svou šanci!


ZA ZASLÁNÍ RECENZNÍHO VÝTISKU BYCH CHTĚLA PODĚKOVAT NAKLADATELSTVÍ FRAGMENT .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama