Kapitola I.

4. listopadu 2014 v 11:57 | Iva Vrbová |  Dobrá krev se nezapře
Muhahá! Včera jsem konečně upravila první kapitola DKSN. No... myslím, že to vypadá o hodně lépe než výtvor mého minulého já. Vím, že spousta z Vás čte raději delší kapitoly (to já také), ale tato kapitola před změnou byla vážně extrémě krátká. Pokusila jsem se ji rozvést, jak to jenom šlo, ale přece nemůžu kecat tři stránky o pocitech chudáka Sirentyla. Jak by k tomu přišel? Takže i po změně má ubohých 643 slovíček.
Nebojte se, delších kapitol si užijete požehnaně :D
... a taky se, prosím, nelekněte. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Čtyři měsíce jsem nenapsala ani čárku a teď si sednu a vypadne ze mě taková okázalost. WTF?! Docela mi to připomíná styl psaní Míši Burdové (což je zvláštní, protože tu teď už moc nemusím). Nebo se mi to jenom zdá a takhle jsem psala vždycky. Budu ráda za každý komentář, ale jak jsem řekla, v podstatě je to jen stylisticky upravené a nic moc zásadního by se tam měnit nemělo. :)

PS- Jistě jste si všimli, že jsem změnila dess. Já se na ty oči už nemohla dívat. Víte, když projíždíte blog o půl dvanácté v noci, spíte v pokoji, kde bouchají dveře prostě jen proto, že můžou, tak se nějak neubráníte myšlenkám, jak byste reagovali v momentě, kdy by ty oči mrkly. Může mi někdo z Vás říct, proč blog dělá tak děsivé šablony?! O.o
Takže nyní budete muset vydržet s mým starým layoutem do doby, než mi Kess udělá nějaký super krásný nový :D ♥
P.P.S.- A taky jste si jistě všimli, že jsem začala publikovat pod svým pravým jménem. Nikdy jsem s tímto začít nechtěla, ale po infu, že můj starý blog našli spolužáci ze třídy (naprosto nevím, kde mohli tu adresu sehnat :D) jsem se rozhodla. Přece se nestydím za to, že píšu. Stejně si už polovina z nich o mně myslí svoje, tak co.
Pod články se budu pořád podepisovat Ilía a v komentářích taky. Jen se prostě už tak úplně neschovávám za přezdívku. Jo, a kdybyste při příležitostném projíždění starších článků našli nějaký, kde nejsem podepsaná jako Iva, tak mi ho prosím nahlaste. Chybička se vloudit může a zvyk je železná košile. ;)




Starý elf strnul uprostřed pohybu. Na, už tak vrásčitém, čele se mu objevila další tenká prohlubeň, která se utvořila pokaždé, když usilovně přemýšlel. Potom elfce, ležící před ním, prohmatal břicho ještě jednou. Ne, nemýlil se. Ale jestli je to skutečně pravda… Ony si jedno určitě vezmou. Jestli je to pravda…
"Co cítíte," zeptala se mladá žena a pod jeho rukama se malinko zakroutila. Nebylo jí úplně příjemné ležet tu takto nechráněná a na těle cítit ruce jiného muže než Nëlona. I když byl už starý a shrbený jako Sirentyl. Ten sebou při zvuku jejího hlasu poplašeně trhl. Ali-iwien si toho všimla. "Je všechno v pořádku?" chtěla vědět znova.
"Ano, ano. Samozřejmě, že je," zabrumlal si, spíš sám pro sebe, a jal se znova prozkoumávat její, pomalu se kulatící, břicho. V duchu dál přemítal. Pokud se totiž nemýlí, tak to bude mít dalekosáhlé následky pro celý Möllen. Nebylo by lepší prostě nic neř-… ne. Rychle zaplašil tu myšlenku. Složil přísahu. Je jeho povinností říct vše, co ví.
Cítil, jak se mladé elfce rozbušilo srdce. Krev se hnala tělem rychleji a rychleji a tempo tlukotu jejího srdce se zvyšovalo úměrně psychické námaze. Byla nervózní. Na čele vyrašily kapičky potu. Musel něco říct. Ona se nesmí takto rozrušovat. Ne teď.
Stále stál nad ní s rukou položenou na jejím břiše. Pod svojí dlaní ucítil, jak se jedno z dětí v lůně neklidně zavrtělo. Musela to cítit taky, ale očividně to nevnímala. Byla příliš zaměstnaná svým strachem.
Elf si povzdychl. Tento tichý proud vzduchu zazněl v nastalém tichu jako hurikán. Elfka sebou trhla a zvedla k němu modré oči. "Řekněte mi, prosím, že je vše v pořádku."
Nemohl jí to odepřít. Měla právo vědět, koho to nosí pod srdcem. S přemáháním se nadechl a skřípavým hlasem, který mu byl vlastní, řekl: "Lehce jsem se zmýlil, má paní. Nebudete mít jen jedno dítě, nýbrž dvě."
Elfka zalapala po dechu. Toto nečekala. Věděla, že bude matkou jednoho, jistě dokonalého, nástupníka trůnu. Ale dvě? Takovou čest si ani nezasloužila. Příroda k ní byla až příliš štědrá. Pohlédla k oknu a do slunečních paprsků vyslala tiché díky.
Někdo jí lehce stiskl ruku. Překvapeně otočila hlavu a pohlédla do zelených očí jejího chotě, krále Nëlona. Poslední dobou životem jen nějak proplouvala. Některé události si vůbec nevybavovala. Dnes jí ani nedošlo, že s ní na prohlídku šel i on. Což, nestěžovala si. A když viděla jeho pohled, byla ráda, že tu může být s ní. Vypadal tak šťastně.
"Asi bychom měli začít vymýšlet jména, Ali- iwien," kývnul na elfku a pomohl jí vstát z lehátka. Lehce se při tom jednoduchém pohybu zapotácela, přičemž ji musel chytit, aby nespadla. S ustaraným výrazem jí pohlédl do safírových očí.
"To nic není," řekla rychle, ale neubránila se rychlému pohledu na svoje velké břicho. "Kdy?" otázala se jednoduše.
"Ještě je čas. Dokud nenastane čtvrtý konec měsíce."
"Co do té doby budu dělat? Už teď si nevidím na palce u nohou. Za čtyři měsíce mě sem budou muset nosit," zasmála se Ali- iwien. Zvuk jejího smíchu se kolem obtočil jako stuha a uvázal na nich úhlednou mašli. Oba dva elfové se k ní přidali, ale tomu nejstaršímu z nich, pravda, moc do smíchu nebylo. Jsou mladí, pomyslel si. Je to už dávno, co se v Möllenu narodila dvojčata. Neví, jak to chodí.

"Chci jít do zahrady," vyhrkla najednou elfka. Měla takovou radost. Potřebovala si v hlavě utřídit myšlenky a věnovat se chvilku pouze svým pocitům.
"Má královno," promluvil Nëlon. "Myslíte, že je rozumné jít v tomto stavu ven?" Byla si vědoma, že naráží na její vyčerpání, ale tentokrát mu nemohla vyhovět. Dnes ne.
"Nëlone, jsem unavená z těch věčných prohlídek. Potřebuji nabrat sílu. Jak mám být svému lidu oporou, když jí nedokážu být ani sama sobě? Říkám ti, venku mi nic nehrozí. Budu v pořádku." S těmito slovy se otočila a vyšla z pokoje do jasného slunečního světla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vědma Vědma | Web | 4. listopadu 2014 v 21:39 | Reagovat

Tak krátce a stručně, protože to prostě shrnuje všechno, co si o tom myslím - líbí se mi to :D

2 Victoria Victoria | Web | 8. listopadu 2014 v 12:55 | Reagovat

Páni, elfí dvojčata :-D. Začíná to parádně, jsem zvědavá, co se z toho vyklube :-D.
Těším se na další kapitoly, to čekání je ubíjející :-D.

P.S jsem ráda, že jsi ten design změnila, ty oči byly opravdu strašné :-D.
P.P.S je super, že vystupuješ pod pravým jménem :-). Rozhodně se nemáš za co stydět, tvé články jsou parádní!

3 Callia Callia | Web | 10. listopadu 2014 v 18:41 | Reagovat

Skvělá kapitola. :) Těším se na další. :)
PS: Úžasný design!
PS2: Omlouvám se, že komentuji až teď. :D

4 Johnny Johnny | Web | 14. srpna 2016 v 15:53 | Reagovat

Určite zaujímavá kapitola. Celkom si to vystihla :D
Publikovať pod pravým menom je fajn vec, ale osobne radšej ostanem viac-menej anonymným Johnnym (aj keď sa za seba samozrejme tiež nehanbím - volám sa Ján Glut a žijem v Liptovskom Mikuláši,) ale k mojim problémom s vyznením niekoľkých poviedok, čo som napísal, nebol by som asi práve rád, kebyže moje písomnosti objaví napríklad farár... alebo babička :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama