Soutěž: Nejlepší povídka na téma "Setkání s literární postavou"

31. října 2014 v 21:04 | Iva Vrbová |  Soutěže
Tak to zkusím. Za to nic nedám a alespoň získám nějaké skušenosti, jak to "tady" chodí :D
Příhlásím se do soutěže!
Tuto povídku nemusíte nikdo ani komentovat. Bojím se, že to stejně nikdo nepochopí, protože jsem to tak moc sestříhala, že to snad už ani víc nejde.... A taky jsem úplně odstřihla konec, takže se nikdo nedozví, jak to vlastně dopadne. Jestli dobře, nebo zle :D Muahahahaha (zlomyslný smích :DD)
...možná ji sem někdy přidám celou :D
Tak tady je. Připadá mi hodně... zvláštní (neptejte se v jakém smyslu) Nesnášim psaní na zadaný počet slov, nebo ještě hůře znaků. Tady jsem se měla vlést pod 1800 (znaků!), což je opravdu hrozně málo!
No, už se zase moc rozkecávám, takže tady je:
Počet znaků (vč. mezer): 1736
Počet slov: 294
Hl. postava: když nepočítám mě (spíš mé geneticky vylepšená já, se super schopnostmi), tak tam vystupuje Luke Castellan (a taky hodně zvířátek :D)
Postava pochází z: Knih o Percym Jacksonovi
HEZKY SE BAVTE A PŘEJTE MI ŠTĚSTÍ!

Červánky odívaly oblohu nad naším rybníkem do růžového saténu.
A můj hlas zněl zase jednou po okolí…
Pokaždé když jsem zpívala, všechno utichalo. Každé zvíře, co bylo poblíž, přišlo a poslouchalo můj zpěv. Koně, srny, kočky. Ptáci přestávali poposedávat na větvích. Přestávali pět své vlastní písně a poslouchali ty mé.
Písně jsem skládala sama. Knihy byly mojí inspirací.
Nejraději jsem měla Legendu o Lukovi. Na ni jsem byla obzvlášť pyšná. Příběh o chlapci, který našel cestu zpět.
Vlastně jsem milovala všechno kolem Percyho Jacksona… A nejvíc ze všeho Luka!
Byl klid. Slyšela jsem, jak vlnky běhají po hladině. Jak rybník poslouchá, o čem vyprávím.
Slastně jsem zavřela oči a užívala si ten pocit souznění se vším živým, co bylo kolem.
Slova v souladu s tóny neustále plynula z mých úst… ale to se mělo brzy změnit.
Vycítila jsem, že je něco jinak. Kolem už nevládlo to krásné klidné ticho. Teď bylo tíživé. Dusilo mě. Nemohla jsem se nadechnout… a zvířata byla pryč.
Přes zuby jsem procedila pár nadávek a otočila se k tomu vetřelci, který narušil poklidnou atmosféru. Čekala jsem moji starší sestru.
… Lea to však nebyla ani náhodou. Kéž by byla!
Blond vlasy mu spadaly do očí. Tvář mu hyzdila dlouhá tenká jizva. Vypadal přesně tak, jak jsem si ho představovala… jak jsem si ho tolikrát představovala… ale přece jinak. Já ho vždy viděla s jiskrou v očích. S nějakým, byť sebemenším, náznakem, že ten Luke, kterého jsem milovala, není úplně pryč. Že nezmizel.
Mýlila jsem se!
Žádný náznak nebyl. Z Luka zbyla jen temná schránka. Jen arogance a sebestřednost. Nic jiného.
"Ahoj kotě", řekl a usmál se. "Potřebuju malou službičku."
Už zase, pomyslela jsem si. Zas jsem to udělala. Ale tentokrát to byla chyba! Velká!
… a pak se vše rozmazalo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama