Jak mě podzim přivedl nazpět...

Pátek v 14:07 | Iva Vrbová |  V mysli...
Podzim má osobnost. Jaro je děťátko, léto je puberťák s kalhotami u kotníků, zima je žena ověšená diamanty… a podzim je… Audrey Hepburn. Frank Sinatra. Podzim je krásné počasí střídající bouře, svíčky, svetry, staré písničky a černobílé filmy. Podzim je inspirace, alespoň pro mě.

 

Nerdi NEJSOU lepší!

1. května 2016 v 22:04 | Iva Vrbová |  Další
Tento článek nesměřuje na nikoho konkrétního, takže ho nikdo neberte osobněji víc, než je třeba.


Poslední dobou se víc a víc setkávám s lidmi, kteří sami sebe nadřazují nad ostatní. Jako by snad byli lepší než všichni kolem nich. Teď jste si pravděpodobně představili svoji verzi tohoto člověka. Co třeba dlouhonohá blondýna s rodiči, kteří udělají, co jí na očích uvidí, terorizující celou střední školu? Vsadím se, že většině z vás se něco podobného vybavilo. Protože přesně s tímto se každý den setkáváme. Ve školách, ve filmech, prostě ve všem (ať už v menších, či větších obměnách, vždy z nich přesně tato osobnost nějakým způsobem vyzařuje). A teď mě nechápejte tak, že mám něco proti blondýnám, prosím.
Já dnes ale nemluvím o těchto lidech. U nich nás to už ani nepřekvapí. Ne. Mluvím o někom jiném. Mluvím o lidech, kteří jsou přece něčím výjimeční. O naprosto jedinečných a nenahraditelných osobách, které jdou proti všem konvencím, proti mainstreamu. O osobách, které nikdo nechápe. Mluvím o nerdech. Divňousech. Mimoních. A taky blogerech.

Zkus to znovu

17. března 2016 v 23:18 | Iva Vrbová |  Básně
Někdy se cítím skrytá,
spíš většinou,
spíš vždycky...

a pak se na sebe podívám
a přes všechno hrozné
a přes všechny strachy
řeknu si přesto

...

tyhle rýmy jsou děsný
zkus to znovu
a žádný
děsivý
usmrkaný
stavy
!

Jen taková malá blbůstka. Nejdříve z toho měl být zamýšlecí článek... který jsem zkoušela napsat třikrát, ale nikdy se to nepovedlo. A potom ze mě vypadlo toto. No, co se dá dělat, že ano :D
 


Výtah do patra Smrt

5. března 2016 v 19:57 | Iva Vrbová |  Project about half-minute horrors
Speciálně tato povídka z projektu Half - minute horrors mi dala zabrat. Seděla jsem nad ní celý den, stála mě čtyři listy ve Wordu a mnohem mnohem víc přepisování, měnění formy i obsahu... prostě všeho. Když jsem si ji potom všem přečetla, rozhodně se to dílo nedalo zařadit do kategorie "half - minute". A tak jsem krátila a krátila a krátila. Proto jsem ráda, že ji sem můžu konečně dát. I když není dokonalá a z těch pěti dříve zveřejněných povídek bych našla alespoň tři, které jsou napsány lépe i strašidelněji, bojím se, abych to už zas nepřekombinovala a neudělala z toho spíš parodii. Tak se bavte.


S.V.I.T. na křídlech kormorána part 1

26. února 2016 v 21:41 | S.V.I.T. |  Básně
Nehody se stávají. A některé jsou horší než jiné. A pak jsou tu ty nehody, ze kterých nakonec vzejde i něco dobrého... ne - li geniálního. A možná, že teď trochu přeháním a všichni u monitorů výmluvně kašlete do rytmu soundtracku z Deadpoola, ale přísahám vám, že na konci článku budete možná kašlat, ale ne výmluvně, nýbrž nadšeně. A ano, jsem si jistá, že jde kašlat nadšeně.
Well, to jsme si tak jednou psali s kamarády na facebooku a najednou se přistihnem, že mluvíme jako Yodové. Což se stává běžněji, než byste si mysleli. Jenže už není tak běžné, aby z toho vzniklo něco víc, než jen nepatrné zrnko ukazující náš skrytý talent v moři dalších šíleností (a už zase slyším ten kašel, nechte toho!). Prostě jsme složili báseň. Je dlouhá, je boží, je autentická, ukazuje život naší třídy v celé jeho kráse a složitosti.
Autorkou obrázku i definice je Sima. A z obrázku samotného pochopíte narážky na Samovo oblečení a všechny jiné... věci. Snad bych jen dodala, že někdy poskakuje po třídě na jedné noze a předvádí kormorána... pokud to někomu z Vás pomůže.
A pro ty, které by zajímalo, co jméno S.V.I.T. znamená... podívejte se na naše jména v básni. Určitě vám to dojde. Za mírné nepřesnosti (např. v Hušově případě) se omlouvám. Soukromí především. :)


Poezie v chatu - umělecký směr rodící se počátkem 21. století (První báseň 11.2.2016)
Znaky:
volný verš
volná interpunkce a jména u slok pro zvýraznění atmosféry chatování na facebooku (vzhledem k tomu, že byl problém převést naše profilové obrázky do blogu, se budede muset spokojit s tímto)
narážky na soudobou kulturu
častá pásma
snaha o básnické prvky jako vyznání úcty předchozím umělcům
polyautorství - časté společné zkušenosti
hashtagy (#)

Ano, jelikož se na blog nedají vkládat články nad 4000 znaků, jsem nucena toto rozdělit na dvě části. Samotnou báseň najdete ZDE.



Jak jsme se jednou zase (ne)oblíkli normálně...

20. února 2016 v 16:59 | Iva Vrbová |  Další
V minulém článku jsem slibovala, že se s vámi podělím o fotky z maškarního, na kterém jsme byli před pár týdny.
Jak všichni víte, po dlouhém a dlouhém rozmýšlení jsem se převlékla za Black Widow a moji komplicové byli maskovaní za šílené vědce... a natahovací panenku. Ano, skupinová maska hadr. Co se dá dělat, žeano. :D
Ples jsme si moc užili, i když to nebyla žádná velká akce, bylo fajn si zase někam vyjet a prostě se jen bavit.
Až jsem někdy žasla, za co všechno se dá převléct. Hroznové víno? Není problém. Plechovka Coca Coly? Pche, lehký.
Potom se není čemu divit, že jsme se cítili trochu utlačovaní... a já byla navíc smířená s tím, že moji masku starší generace zaručeně nepoznají.
Když se ale na scéně objevil Wolverine (musím říct, že opravdu povedený, kdybych nevypadala jako stalker, hleděla bych na něj celý večer) a moderátor ho nepoznal, uklidnila jsem se, že nejsem sama.

Uprostřed moje veličkost, v natahovací panence možná někteří z Vás poznávají Vědmi, vědci jsou kamarádi, kteří vám nic říkat nebudou.
Omlouvám se, lepší fotku vážně nemám, jen můžete věřit, že jsem měla i nášivky S.H.I.E.L.D.u na rukávech.
Jak jsem sama říkala: "Když poznají, že jsem agent, ne herečka z porna, bude to v suchu." A to se koneckonců podařilo, takže... úkol splněn, myslím? :D

Zde najdete všechny ostatní fotky.

Jo, a představte si, byla jsem na druhém místě z češtinářské olympiády O.o Takže jedu do dalšího kola. Asi měl vesmír ke snídani vtipnou kaši. :D

Čekání

29. ledna 2016 v 20:34 | Iva Vrbová |  Další
Tento článek měl být prvně věnován dalšímu krátkému hororu, ale pak jsem uviděla téma týdne a věděla jsem, že k němu mám co říct.
Všichni jistě na něco čekáme celý svůj život. Telefon od kluka, který se nám líbí, lepší práci, v mém případě na inspiraci, ať už odhledně nových článků a povídek... nebo poslední týden spíš ohledně kostýmu na karneval. Čekáme na nějaké znamení, na něco, co převrátí náš život naruby, co nás změní. Já taky čekám. V tuto chvíli sice na nic konkrétního, ale znáte ten pocit, kdy prostě VÍTE, že se něco blíží, něco velkého, ale zároveň to nemůžete uchopit? Tak tímto už trpím zhruba půl roku. Každý den se probouzím s tím, že dnes se něco změní... a ono se zatím nezměnilo vůbec nic. Znáte to taky? Potom jsme z toho v depresích a místo psaní koukáme na Supernatural a vrháme kolem sebe smutné a nic neříkající pohledy (a teď absolutně nemluvím o sobě).
Víte, jak jsem se na začátku zmínila o tom karnevale? Jdeme na něj zítra a já ještě v pondělí neměla ani ponětí za co bych se měla převléct. Pořád jsem čekala na nějaký nápad, na něco velkého, co by šlo použít, všichni si z toho sedli na zadek, já svým šarmem a dokonalým nápadem okouzlila nejhezčího kluka v sále a pak odklonila jadernou katastrofu... víte, jak to bývá, když holky sní. Když už jsem s tím byla tak otravná, že jsem otravovala i sama sebe, kamarádi mi prostě řekli, ať jdu za Black Widow. Vždyť mám stejné vlasy, prostě se obléknu do černé a bude to. Víte, mě něco podobného napadlo hned v to pondělí, jenže jsem čekala na něco lepšího. Toto by bylo přece moc jednoduché, žeano? Prostě, podstatou tohoto zmateného odstavce je toto - přestaňte čekat. Zaměřte se na to, co máte přímo před nosem. Někdy prostě to znamení nepřijde a vy budete mít jen spoustu hodin proležených u Supernatural, nezdravou fixaci na Sama s Deanem a mozek, vytíkající ven ušima. A pak jednou, jednou k vám možná to něco dorazí. Třeba se tím něčím stane to, co máte právě teď, ať už je to cokoliv. Co třeba pro jednou přestat čekat a zkusit taky něco konečně udělat? Třeba se nakonec ukáže, že kostým Black Widow je přesně to, co hledáte, protože, přiznejme si to, je to děsně boží, i když se to na první pohled nezdálo.

Na druhou stranu, kapka trpělivosti se hodí vždycky, a když je to čekání vážně k něčemu, výsledek za to stojí. Vždyť i já se i po tomto děsně motivujícím článku *Laston se se zakuckáním svalí v křeči na podlahu* pořád nemůžu zbavit pocitu, že zítřek bude něčím zvláštní. Všichni jsme jen lidé, že? Třeba zítra vážně odkloním tu jadernou katastrofu. Víte... spokojíla bych se i s tím klukem.

Bloglovin

18. ledna 2016 v 21:44 | Iva Vrbová |  Další
Toto můžete všichni hrdě ignorovat... nebo taky stáhnout Bloglovin a kliknout na follow, žeano. Přisla jsem totiž na to, že Bloglovin je neocenitelný pomocník ohledně hledání nových článků od svých oblíbených blogů. Já vím, říkejte mi blesku. :D


Kam dál